1820: Nový den

Nový den

Ranní slunce svými paprsky,
mokrou travou mlhu prosvítá,
hra stínů a světel.

Tmavé je nebe
a ledový vítr prohání listy
v korunách stromů.

Začínají se stíny světla a noci
na stéblech trávy nést.

V dáli zvony vyzvání,
krásné je svítání,
noc odchází,
začíná den,
a chvíle okamžiku,
bere za kliku těžkých vrat.

Pták protřepal svá křídla
a na dlouhý let se chce dát,
já obletět bych chtěl svět,
jen tak po větru plout.

Nový den mi Tě ve vzpomínkách přináší,
chci vedle Tebe stát.

Jak pavouk spřádá svoje sítě,
tak já bych Tě do svých chtěl vplést.

Chci si Tě do svých představ splétat,
a létat jako ten pták,
mít volnost a nebe znát.

Slunce stojí vysoko,
mlha se dávno rozplynula.

Kapky rosy se do růží skryly,
a já ti je chci dát na polštář,
aby mohly hladit Tvoji tvář.

Voníš po růžích,
slunce se koupe v kalužích,
pták obletěl svět a navrací se zpět.

Slunce se k západu kloní
a já bych Tě chtěl mít.