1819. Řeka

Řeka

jsem řeka –

ve které vymřely ryby
protože mě kdosi otrávil

někdo
kdo nikdy nemuškařil
když ptáci ladí tóninu pro nový den
Slunce si v mém odrazu
nanáší make-up
a tráva na břehu ještě polehává
na místě nočních milenců

jsem řeka –

teď již bezdětná
a není kdo by počal

škoda že netají ledy
vylil bych se z břehů

až budou pohřbívat šupiny
(jsem jejich otcem i matkou)
vím
kterou píseň by si přály zahrát
cestou na rybí hřbitov

jsem řeka –

trochu příznačně se vlévám
do Černého moře

sám
s kocovinou
(voda se také někdy potřebuje opít)
vteču do přílivu
ale znovu budu pramenit
v horách
kde i šeptané slůvko
dokáže spustit
lavinu
do mých zad

jsem řeka –

nekonečně věčná …