Premiérově na Hradě - Dvaja páni z Verony – se Zuzanou Norisovou a Lukášem Vaculíkem v hlavních rolích

Pouze tři představení v rámci pražských Shakespearovských slavností. Letní shakespearovské slavnosti 2013 jsou v plném proudu. Letošní premiéru Sen noci svatojánské doplní další premiérové představení – Dvaja  páni z Verony, které dorazí do Prahy na hostování z jejich bratislavské scény pouze na tři dny! Nenechte si ujít nejlepšími recenzemi ověnčené a v Bratislavě neustále dlouho dopředu vyprodané představení v hlavních rolích se Zuzanou Norisovou a Lukášem Vaculíkem a živou kapelou na jevišti.

Dvaja páni z Verony jsou unikátní i dvojjazyčným provedením. Herci mluví svojí rodnou řečí, tedy česky a slovensky. Nezapomeňte - pouze tři poslední červencové večery v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu (od 29. 7. do 31. 7.).

Vstupenky jsou k dispozici v předprodejní síti Ticketportal, informace najdete na www.shakespeare.cz.

Vstupenky na jednotlivá letošní pražská představení (Sen noci svatojánské, Richard III., Dvaja páni z Verony, Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské a Marná lásky snaha) se pohybují v cenovém rozmezí od 250 do 990 Kč a jsou k dostání v síti Ticketportal nebo přímo na pokladnách obou scén (Nejvyšší purkrabství Pražského hradu a Lichtenštejnský palác na Malostranském náměstí). Pokladny jsou otevřeny od 15:00 do 21:00 a to vždy pouze v den, kdy se hraje. Začátky představení jsou obvykle ve 20:30 hodin.

Generálním partnerem Letních shakespearovských slavností je skupina PPF.Mediálními partnery jsou: Právo, rádio Impuls, TV Prima, novinky.cz, Mladá fronta, E15, Euro, scena.cz, rádio Rock Zone, Vlasta, Story.

Rozhovor s Lukášem Vaculíkem, představitelem Vojvody, Dvaja páni z Verony

SHAKESPEARE JE NÁVRAT K ŘEMESLU, K PROFESI

(Poznámka - rozhovor byl natočen ještě před tragickou smrtí režiséra představení Roberta Mankoveckého v květnu letošního roku.)

Těšíte se na hraní v prostoru Nejvyššího purkrabství na Pražském hradě?

Nemohu říct, že se těším. Jsem spíš zvědavý. Já jsem tam nikdy nehrál. Hrát v otevřeném prostoru je jiné než v kamenném divadle. Není to tak sevřené, koncentrované. Ale to nemusí být vůbec na škodu. Ale říct, že se těším, to opravdu nemohu. Je to jako jít na rande s holkou, kterou jsem v životě neviděl.

Co pro vás jako herce znamená hrát roli ve hře Wiliama Shakespeara?

Po dlouhé době je to pro mě návrat k textu, který je daný. Člověk si nic neupravuje, nepřizpůsobuje. Je to návrat k řemeslu, k profesi. Není to „civilní“ představení, musíte ctít text a musíte se spolehnout na to, že se tam vybudují situace, které se přesně odehrají. Protože jinak si nepomůžete ničím.

Jak se vám spolupracovalo s režisérem Petrem Mankoveckým?

Moc dobře. Opravdu moc dobře. Je to vtipný chlapík, je s ním legrace. Je neustále ve velké pohodě, dokonce, i když nastane vyloženě krizová situace, tak si pořád zachovává značnou dávku humoru, což je pro mě docela podstatné. Mám rád lidi, kteří mají humor.

Jak se vám hraje v inscenaci, kde se střídají čeština se slovenštinou?

Mně se to moc líbí. A rozhodně mi to vůbec nevadí. Přišlo by mi naopak úplně zhůvěřilé, kdybychom v ní - my Češi - mluvili slovensky nebo Slováci česky. Vloni jsme Dva pány z Verony hráli na Slovensku a tam to nikdo neřešil. Oni češtinu pořád vnímají kontinuálně jako běžnou záležitost. V trafikách prodávají české noviny, v televizi běží filmy bez dabingu. Čeština je pro ně pořád běžná věc, na rozdíl od toho, jak je slovenština vnímána v Čechách. Doufám, že u nás představení bude fungovat úplně stejně.

Součástí inscenace je hudba živé kapely. Vnímáte to jako přínos?

Je to super. Zaprvé se mi ta muzika moc líbí. Napsal ji pan režisér Mankovecký a moc se mu to povedlo. Ty holky výborně hrají, výborně vypadají. Je to kvalita, která představení obohacuje a posunuje výš. Živá muzika je v představení vždycky bezvadná věc.

Hudba a zpěv hrají v inscenaci Petra Mankoveckého významnou roli. Jaký je váš vztah ke zpěvu? Zpíváte rád?

Zpívám rád, ale maximálně sám pro sebe. Já zpívat neumím a na veřejnosti se tomu vyhýbám. Když mi někdo řekne, že mám někde zpívat, tak z toho buď prchám, nebo se to snažím z té role nějak vyeliminovat. I v muzikálech jsem hrál role „nezpívající’. Říkám si, proč bych měl obtěžovat lidi něčím, co neumím. Naštěstí je moje role v Dvou pánech z Verony notám naprosto vzdálená.

Se Zuzanou Norisovou jste se herecky setkal už v roce 2003 ve Strážci duší. Jaké to je setkat se s ní jevišti?

Bylo to milé. My jsme se dlouho neviděli. Přijde mi, že jako ženská báječně dospěla. Setkání po těch letech bylo moc fajn. Zuzka je ohromně pozitivní člověk, má pořád dobrou náladu. Zkrátka milá a vtipná ženská.