Krajina ticha
Tam
kde praská dřevo
a voní roztavená smůla
žije krajina
jen pro dva páry očí
a čtyři dychtivé dlaně.
Přicházíš tiše
Ne po dechu
ne po krocích
a ne po dotyku.
Poznávám tě po srdci.
Svět chvějících se řas
co na dotek
ach…
motýlí flamengo s ohnivou jiskrou.
Dnes mi říkej
třeba milá
budu-li taková.
Nebo zapomeň mé jméno
a stanu-li se jí
oslovuj mě zlá.
Chceš vidět.
Vidět
a uvidět všechno
jako tenkrát
když jsme byli děti.
První kapky
dopadly na střechu.
Větrná dlaň
lačně ohýbá
kmeny
rumělkových borovic.
Víš
jsou mi blízké.
V jedné z nich
( a snad je to věčnost)
zarostl
pramen mých vlasů.
A já dodnes nevím
je-li ona ve mně
nebo já v ní..
Mlčíš.
Ticho ovládlo prostor i čas.
To nehmatatelné cosi
ruší
jen
vytrvalý scat
dešťových kapek...
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)