Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Mistr

Filmová recenze: Mistr

20.1.2013 - redakce Babinet.cz

Hořké drama Paula Thomase Andersona začíná vcelku bezstarostnou scénkou kdesi na havajské pláži... Námořníci běhají vesele po písku a tančí. Občas se zastaví a mačetami odsekávají špičky kokosů. Vzniklé poháry zplna dolévají bílým rumem. K veselí mají pádný důvod: všechny složky armády dostaly rozkaz neútočit. Jsou poslední dny druhé světové války a čeká se jen na podepsání kapitulace Japonska.

Voice over (osobnost vypravěče) v kontrastu s tím připomíná, že válka trvala přes osm (!) let a byla nestrašnější válkou, která se v dějinách odehrála. Už jen při této představě člověka mrazí... Režisérovi nejen kontrast pomáhá dosáhnout kýženého účinku – člověk si připadá, jako by tu hrůzu sám prožil.

Střih – opět se ocitáme na pláži. Chtě - nechtě každého upoutá záběr, kdy kamera zezadu zabírá jednoho z námořníků při kopulačních pohybech... Předmětem jeho erotické touhy ovšem není žena, ale figurína vymodelovaná z písku, s nohama od sebe. Divný pocit visí ve vzduchu.

Ani psychologům na lodi neuniklo, že s Freddiem Quellem (Joaquin Phoenix) není něco v pořádku, a tak námořník absolvuje několik sezení. Psycholog ukazuje Freddimu obrázky a ten má říci, co mu připomínají. Nikoho nepřekvapí, že se opakují dvě slova stále dokola, ať vypadá obrázek jakkoli: píča, čůrák..Vidím čůráka. To je píča, ne? Ha ha ha... Quell je jediný, kdo se směje... Cosi dává tušit, že námořníka Quella trápí trochu víc než pouhý nedostatek tělesné lásky.

Vojáci a námořníci splnili svá poslání a mají se navracet do svých domovů. Jejich velitelé společně s psychology je krátce připravují na návrat. Jsou si vědomi, že před nimi stojí daleko těžší úkol, než když do války odcházeli. Říkají jim: Vraťte se domů a začněte něco dělat. Můžete farmařit, lovit ryby, vrátit se do továrny, něco vyrábět. Ožeňte se, založte rodinu...

Může se zdát, že má psychicky labilní Freddie situaci – přestože na něj „venku“nikdo nečekal – poněkud ulehčenou. Umí totiž fotografovat, a tak si zřídí živnost přímo v obchodním domě... Dokonce se tam částečně sblíží s chodící reklamou – dívkou, která se snaží prodat drahé kožešiny přímo na svém těle. Mladá žena částečně uspokojí také Freddieho fyzické potřeby – přinejmenším mu alespoň ukáže to, co dívky v 50. letech obvykle cudně skrývají. Ovšem s démonem alkoholu, s nímž se Freddie denodenně potýká, mu pomoci nedokáže... A tak jednoho dne, kdy vyšinutý Freddie fyzicky napadne fotografovaného zákazníka, je s „teplými místečky“ konec – a oba utíkají z obchoďáku jako cukráři...

Na další štaci zabírá kamera Freddieho již bez „kamarádky“. Pracuje na jedné z farem v jižní části země, aby tak zakusil opravdovou dřinu... I tady mu pomáhá „přežít“ alkohol, ovšem zároveň gradují jeho běsy. Čím více vypitého alkoholu, tím se stupňuje jeho agresivita a touha prát se... Nikdo ani pořádně netuší, co všechno do svých dryáků míchá, přesto mu ostatní ochotně s konzumací pomáhají. Jeden z nich Freddiemu odcizí větší zásobu, čímž si zpečetí svůj osud. Farmáři s brigádníky už tak dost zoufalého Freddieho s nadávkami a křikem potupně vyhánějí z farmy. Freddie se marně hájí tím, že kdyby dotyčný pil střídměji, tak by tu byl. Opět utíká, ale je jasné, že před sebou samým stejně neuteče.

Divák je přímo vtažen do děje – vnímá strach, ale i další emoce, které by se mohly krájet, jak jsou hmatatelné. Nenávist, odpor. I pocit vykořenění a pohrdání sebou samým. S každým nervovým výbuchem se Freddie propadá stále níž a postupně se stává bezprizorným psancem. Nevíte, jestli máte Freddieho litovat, nebo zatratit.

Emočního napětí režisér dosahuje, jak již bylo řečeno, především kontrasty: střídá světlo, tmu, barvu s černobílými obrazy, pohodu s napětím /rvačkou. Bezstarostnou náladu se silným emočním dialogem. Luxus s chudobu, otrhaností... Lásku s osamělostí.

Kartami v osudu Freddiho Quella zamíchá až jeho setkání se světoběžníkem, znalcem lidských duší i charakterů – charizmatickým vůdcem Lancasterem Doddem (Philip Seymour Hoffman), kterému ostatní přezdívají „Mistr“. Jeho postava byla inspirována skutečným vůdcem – zakladatelem scientologické církve – L. Ronem Hubbardem.

Lancaster, doprovázen svou věrnou ženou (Amy Adams) a ostatními obdivovateli, právě plují na plachetnici směr New York, kde Mistr hodlá představit „světu“ své nové učení.

Od prvního setkání mezi Freddiem a Lancasterem panuje mimořádná „přitažlivost“, není to snad ani otázkou sexu, ale fascinacemi duší. Hra s lekcemi submisivity a dominance, touhy a uspokojení. Freddie je téměř hypnotizován Lancasterovou silou osobnosti – právě tak jako je Lancaster přitahován neprobádaností té Freddieho. Zkažeností, nepřizpůsobivostí, buranstvím, prostopášností, nezodpovědností, uzavřeností, prolhaností, ale při tom všem zvláštní, neporušenou čistotou, otevřeností a oddaností.

Trochu se mi slévaly dominance, manipulace a sektářství...nebo snad šlo o terapeutické postupy? Ale v tom to právě je – zkuste se orientovat ve spleti psychických poruch, delirií – a na druhé straně manipulací – anebo snad léčby?

V jednu chvíli to vypadá, že i přes diskutabilní „proces uzdravování“, se přece jen výsledek dostavil - když Freddie v duelu sebevědomě prohlásí: A kdo jsi ty? Já jsem námořník, bojoval jsem na vítězné lodi, získali jsme dvanáct vyznamenání, porazili nepřítele a vrátili se domů!

Před zraky diváků se rozehrává koncert dvou hereckých osobností, kdy přestávají vnímat Hoffmana a Phoenixe, ale je tu jen Freddie a Lancaster... Dvě odlišné – a přitom si v mnohém tak podobné individuality (v závislosti – alkohol, mentolové cigarety; nezařaditelnosti, nekomformnosti).

Freddie je snad ještě o stupeň lepší – věříte mu jeho závislosti (na ženách, na alkoholu), prožíváte s ním jeho únavu, ale i běsy – a to právě i kvůli fyzickým atributům - okousaným nehtům, třesoucím se rukám a shrbené postavě, sotva se držící na nohou.

Je fascinující, jak dokáže Joaquin Phoenix zosobnit nadržence, opilce.... do toho psychopata... Na druhé straně člověka oddaného, milujícího (ženu i muže), submisivního, věrného, ale i toužícího po obyčejném lidském štěstí – vyléčení, lásce, samostatnosti, svobodě a ženě...

Pro Andersona bylo impulsem k natočení celovečerního filmu, vedle fascinací obdobím vzniku spirituálních hnutí a náboženství v 50. letech, zodpovězení v podstatě dvou zásadních otázek (na které se lidé ptají po tak obrovském náporu smrti a destrukce): Jak se to mohlo stát? Kam se mrtví po smrti odebírají? Necítila jsem tak silně tyto impulsy, ale vnímala jsem zájem, ba přímo fascinaci jedincem, individualitou. Zájem o hloubku duše a její směřování. Touhu zkoumat neprobádanou a fascinující látku lidské psychiky...

Uvědomila jsem si, jak je každý, kdo prochází životem bez velkých duševních traumat, jak je bohatý, a jak nesmírně tvrdá, bolavá a obtížná cesta čeká ty, kteří tolik štěstí nemají a prali se, nebo dokonce stále se perou se svým osudem... Poklonu a obdiv zaslouží všichni duševně a psychicky nemocní, kteří dokázali zvítězit nad svými běsy a démony a samozřejmě také všem těm, kteří jsou jim na této nesmírně těžké cestě nápomocní.

Dost možná je film i protiválečným mementem, které nás nutí uvědomit si, co by mělo být smyslem života každého člověka. Určitě jím není zabíjení, ani hromadění majetku a touha být „někým“, ale spíše to, co je pro někoho stejně samozřejmé, jako pro druhého nedostupné: milovat a být milován....

Nejlépe to definovala Matka Tereza: „Musíme vědět, že jsme stvořeni k větším věcem než k tomu, abychom byli pouhým číslem na světě, že tu nejsme pro diplomy a tituly, pro tu či onu práci. Byli jsme stvořeni, abychom milovali a byli milováni.“

Paul Thomas Anderson (narozen 26.6.1970 v Los Angeles)

americký režisér, scénárista a producent

Mluví se o něm jako o jednom z nejpozoruhodnějších talentů současnosti. Po premiérách filmů Hříšné noci a Magnolia si vysloužil označení „zázračné dítě“.

1996 – Hard Eight

1997 – Boggie Nights (Hříšné noci)

1999 – Magnolia

2002 – Punch-Drunk Love (Opilí láskou)

2007 – There Will Be Blood (Až na krev)

2012 – Mistr

USA 2012

Režie : Paul Thomas Anderson

scénář: Paul Thomas Anderson

Kamera : Mihai Malaimare jr.

Hudba: Jonny Greenwood

Premiéra: 10.ledna 2013