Klenoty Čech - Jiřetín pod Jedlovou

Jsem divná. Nikdy jsem nebyla u moře, nikdy jsem nebyla v cizině, když nepočítám mírové setkání SSM v Žitavě a jeden nepovedený zakázaný výlet do Drážďan, který skončil velmi neúspěšně (táta mi tenkrát vzteky roztrhal doložku...) Mám ráda Čechy a Moravu a protože jsem si naštěstí vzala stejně „postiženého“ chlapa, jsou naše dovolené a letní výlety celkem samozřejmě směřovány k naší krásné přírodě.

Je to asi pět let, kdy nás očarovalo prostředí severních Čech. Především okolí Rumburka a dál třeba Jiřetína pod Jedlovou, kam bych Vás ráda dneska pozvala. Tato obec se nachází v nejsevernější části České republiky, ve Šluknovském výběžku, v západní části Chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Přestože se jedná jen o malou vesnici, kdy počet obyvatel nepřesahuje zdaleka 600 lidí, je tu živo a krásně. Spousta zajímavostí a památek.

Tak například Tolštejn (pův. Dohlenstein, Kavčí skála, 670 m) je dnes zříceninou středověkého hradu, o kterém první písemná zmínka pochází z roku 1337, kdy byl hrad napaden pány z Žitavy. Hrad byl vybudován na ochranu cesty z Čech do Lužice a ve své době byl významným a mocným opevněním. Ale proto to nebylo zřejmě nijak honosné sídlo, vystřídalo se tu spousta majitelů a hrad chátral. V roce 1996 se sešlo pár lidí, kteří mají k naší historii velmi kladný vztah a ti ho začali dávat do pořádku, aby alespoň jako vyhlídka mohl sloužit turistům. Naposledy jsem ho navštívila minulý týden a musím říci, že mě příjemně překvapilo, když jsem zjistila, že na hrad je celoroční přístup a to za pouhých 10,- kč. Ale to zdaleka není vše. Kdo máte rád romantiku a neprošvihli jste to ( tedy jste stále svobodní ) pak můžete na hradě v krásné stylové restauraci takovýto krok oslavit. Nevěsty se nemusejí bát, až do hradu se na povolení dostanou autem, takže je nečeká nijak složitý výstup. A navíc tu je možné i ve dvou a čtyř lůžkových pokojích nocovat, pokud se nebojíte Bílé paní. Možná jsou ceny trochu uzpůsobeny německým turistům, ale kde v Čechách dneska ne. Ale i když si nedáte v restauraci ani sodovku a přijdete jen koupit vstupenku na vyhlídku, jistě nebudete moci odtrhnout oči od stylového zařízení. Jsou tu na ukázku staré šicí či vyšívací stroje, mlýnky, kachlová kamna…prostě takový malý historický polibek.

Na další výlet Vás vezmu na Křížovou horu. Vrch nad obcí (563 m), kde v 18. století vzniklo poutní místo spojené s legendou o zjevení Spasitele na kříži sedmi bratrům, vybízející je k návratu z nuceného exodu v době protireformace. Vrátí se nejmladší z nich. Nemocný na nohy, nechá vystavět na úpatí hory dřevěný kříž, a po svých modlitbách je uzdraven. Místo se stalo známým a poté sem začalo přicházet mnoho trpících. Celý areál byl vysvěcen 17. září 1764 a můžete tu vidět výjev z Getsemanské zahrady - sochy tří spících apoštolů Petra, Jakuba, Jana a modlícího se Ježíše. Dále Křížovou cestu - 11 zděných kapliček s reliéfními výjevy, kaple Povýšení sv. Kříže (12. a 13. zastavení) a kaple božího hrobu (14. zastavení). Sochu Ecce homo znázorňující sedícího Ježíše s trnovou korunou a sochu Panny Marie. Až pod Křížovou horu se dá zajet autem, dál je to pro pěší. A někdo o holi jako já se myslím i trochu zadýchá, ale stojí to za to.

A pokračujeme dál. Kdo by neznal stříbro…ale víte jak a kde se těžilo? Proto zkuste nakouknout do stříbrného dolu. Nejstarší písemná zmínka o dolování na tolštejnském panství pochází z roku 1474. V roce 1539 tu vznikla nejstarší štola sv. Kryštofa (délka 197 m). Těžil se hlavně galenit a chalkopyrit. I přes veškerou snahu byl výnos z dolování malý. V roce 1620 dosahuje těžba svého vrcholu, byly dobývány rudy s obsahem stříbra a obsahem mědi. Těžbu však poznamenala třicetiletá válka. Poslední pokusy o těžbu v tomto kraji skončily v roce 1910.

Štola sv. Jana Evangelisty, pro svůj nejdochovalejší stav, byla v roce 1935 zpřístupněna pro veřejnost společně místním Spolkem pro cizinecký ruch a Horským svazem. Vchod do štoly byl v roce 1945 zavalen trhavinou. Dnes je štola opět pro turistickou veřejnost zpřístupněna v celkové délce 360 m. Ale nezapomeňte na svetr. I v největším parnu je tu teplota jen 8 – 10 stupňů. Je otevřeno jen od jara do podzimu.

V Jiřetíně najdete samozřejmě kostel s farou. Kostel Nejsvětější trojice a na faře dnes vzniklo místo konírny Muzeum. Jsou zde expozice ze soukromé sbírky místního sběratele, který neustále nachází střípky historie na hradě Tolštejn a pak právě památky, zbytky lahví, atp. ze stříbrného dolu. Je tu dokonce i lebka horníka … jestlipak se mu říkalo horník, když to byl důl na stříbro, v každém případě se ovšem dožívali v průměru jen 35 let.

A proč Jiřetín pod Jedlovou? Nejvyšší dominantou je tu samozřejmě Jedlová hora. Svou nadmořskou výškou 774 m patří mezi nejvyšší vrcholy okresu Děčín zároveň je i třetím nejvyšším vrcholem Lužických hor. Přes vrchol vede důležité evropské rozvodí - voda ze severního svahu odtéká do Baltického moře, zatímco z jižního svahu do Severního moře. Hora je pozoruhodná i z geologického hlediska tím, že na severním úbočí probíhá zlomová čára zvaná Lužická porucha.

Vrchol hory poskytuje nádherný kruhový výhled. Za jasného počasí odtud přehlédneme celý obzor od Krušných hor až po Krkonoše. Z tohoto důvodu zde v roce 1891 postavil horský spolek 23 m vysokou kamennou rozhlednu. A protože výstup je docela náročný, nechal tu ve stejné době kníže Ferdinand Kinský vystavět restauraci. Oba objekty sloužily ještě za druhé světové války a od té doby chátraly. Ale jak to občas chodí našlo se pár obětavých lidí, kteří se v roce 1992 pustili do rekonstrukce a dnes oba objekty slouží turistické veřejnosti. A lyžařům prozradím, že na vrchol vede lyžařský vlek, v okolí hory jsou běžecké tratě.

Lyžaři ostatně Jiřetín jistě dobře znají, ovšem z trochu jiného pohledu než já. Je tu spoustu možností ubytování, stravování a co nadchlo mne osobně je tu kousek ve vedlejší vesnici kozí farma, kde Vás nejen ubytují, ale navíc tu koupíte výborný kozí sýr.

Neříkejte, že ještě váháte? Je tu vážně moc hezky, uvidíte sami.