Seznamování je hračka

Bojíte se seznamování? Je Vám nepříjemné, když Vás cizí lidé oslovují za účelem seznámení? Jste z toho nervózní, nevíte, jak se máte chovat?

Hoďte to za hlavu. Seznamování s ostatními je přeci zábava.

Dnešní

společnost se tak nějak uzavřela, každý je sám za sebe, a tak se i

lidé vůči ostatním projevují. Proč nejsme my, lidé, více přátelštější

a na sebe usměvavější?

Spousta z nás se v dnešní době již neumí řádně chovat. Tím myslím více

slušnosti, asertivity, úsměvů a pěkných pohledů. Já vím, je to těžké,

čekáte na tramvaj, chcete do ní nastoupit a přivalí se starší paní,

která se rve hlava nehlava, přitom Vám ještě šlápne na nohu a div Vám

nevyrazí z ruky dárek, který jste právě koupila své kolegyni. Nic,

nejlepší je se pěkně usmát, paní maličko zdržet a říct jí: „Kampak se

tak tlačíte, však ta tramvaj Vám neujede, já Vám pomohu." Kdyby se ta

starší paní uměla pěkně chovat, zřejmě by zpomalila a poděkovala,

občas se bohužel stává, že Vás sjede tak ostrým pohledem, že se tak už

příště nezachováte – velká škoda. Nedejte se odradit!

Nejlépe se mezi sebou seznamují pejskaři. Od té doby, co sama mám

pejska, znám již tolik lidí. Víte, lidem je potřeba věřit, sice s

mírou, ale aspoň trošku ano. Nemusíte jim přeci hned vyprávět kde

bydlíte, co všechno vlastníte apod. Takhle s pejskem když potkáte

pejskaře, pejskové se seznámí hned a pokud si padnou do oka (ve

většině případech ano), hrají si spolu, pak je nejvhodnější chvíle

navázat kontakt s majitelem či majitelkou pejska.

Pokud máte zaměstnání, kde hodně telefonujete, jste při mluvení

příjemná a usmíváte se, i ten druhý to na druhé straně „cítí".

Pracovala jsem určitou dobu jako technická podpora klientů, jež si

nevěděli rady s počítačem apod. Věřte, tolik nepříjemných lidí za

krátký čas jsem ještě „nepotkala". Nejen, že se ani nepředstaví a už

na Vás křičí, proč jim nefunguje připojení apod., ale dokonce se

nebojí začít i sprostě nadávat. Ačkoli mě neznali, stalo se mi, že se

do mě jeden pán pustit s takovou vervou, až mi zaslzely oči, ale

nedala jsem se. Příjemně jsem se představila, poté jsem mu řekla, aby

se pěkně uklidnil a řekl mi vše ještě jednou a pomalu, že mu velice

ráda pomohu. Ve většině případech můj klidný a vyrovnaný hlas zabral a

převážná většina mých hovorů končila slovy: „Tak se taky mějte pěkně a

moc děkuji, že jste mi pomohla." Ani nevíte, jak mi to dělalo hezky.

Dokonce mě tak pár mužů pozvalo i na skleničku, aniž by mě znali nebo

viděli.

Nedávno se mi také stalo, že jsem potřebovala zajistit výpisy z banky.

Bohužel, výpisy z účtu nebyly moje ani na moje jméno, byly mého

nadřízeného. A tak jsem volala do banky, kde mi výpisy poslat

nechtěli. Neustále tvrdili, že nám je již zasílali a že pokud je

chceme, musí si přijít osobně majitel. Nakonec jsem situaci objasnila,

jelikož můj nadřízený nemá čas a neustále někde je, jak v České

republice, tak v zahraničí, nemohl by se pro výpisy dostavit. Snažila

jsem se být velice příjemná a nakonec jsem se se zaměstnancem banky

dohodla, že pošlu písemnou žádost s razítkem a svým jménem a rodným

číslem. Výpisy poslal a ještě přiložil lísteček: S pozdravem. Okamžitě

jsem reagovala, jelikož přiložil i svou vizitku, kde jsem našla jeho

e-mail a napsala jsem mu takové maličké poděkování. Samozřejmě

odepsal. A vidíte, občas si napíšeme a třeba se někdy i sejdeme.

Získávejte nové přátele kdekoli a kdykoli.