Nedopsaný román života

Život píše romány, které by ani nejlepší literát nevymyslel. Román by to možná byl, kdyby následující řádky byly zpracovány jako kniha, ale jako život, se to dá nazvat jen a jen jako starosti.

Pavla byla studentkou jazykového gymnázia, problémy s učením žádné neměla a tak dělala své mamince jen a jen radost. Tatínek ji před několika lety zemřel a tak maminka měla jenom ji. Snažila se ji všemožně ztrátu otce nahradit.

Když byla Pavla těsně po maturitě, tak jí byla školou nabídnuta stáž ve státě California. Nemohla se hned rozhodnout, zda nabídku přijme. Ale na naléhání maminky nabídku přijala. V pondělí odmaturovala na samé jedničky a ve středu se vydala na dlouhou cestu přes moře. Měla trochu obavy, co ji tam všechno čeká a jak to bude sama všechno zvládat, jestli se ji nebude stýskat. Nikdy nebyla tak daleko, jako nyní. Na letišti ji přijeli vyzvednout manželé středního věku, Olsenovi, kteří měli dceru a syna – dvojčata stejně staré jako ona a tak díky novým přátelům se daleko od domova necítila úplně sama.

Přihlásila se do školy, kde se nejen věnovala dalšímu studiu jazyků, ale také ekonomii, psychologii a historii. Studium bylo náročné a zabíralo většinu dne. Výhodou bylo, že se v nové rodině nejen cítila velice dobře, ale nebyla nucena jako většina jejich spolužáků po večerech pracovat. Pan Olsen byl lékař a denně dojížděl několik mil do nemocnice, kde vedl chirurgické oddělení, jeho žena učila na střední škole v místě bydliště. Doma se Pavla snažila pomáhat aspoň v domácnosti, ale nebylo to nutné, protože měli paní na uklízení. Dny utíkaly jako voda a tak se Pavla postupně seznamovala i s příbuznými pana Olsena. Pomalu znala jejich synovce i neteře. Pan Olsen měl mladšího bratra Johna, který byl také lékařem a který spolu se svoji ženou u nich trávil každý víkend. Čím víc se Pavla bavila s Johnem, tím více ho poznávala až si uvědomila, že se ji líbí. Myslela na něho stále častěji a už si bez něho nedokázala představit ani jeden víkend. John ji nikdy ani náznakem nedal najevo, že by jejich přátelský vztah chtěl změnit, protože měl rád svou ženu. Asi týden před návratem domů Pavla měla opět jeden z dlouhých hovorů s Johnem a tak mu řekla, že se do něj zamilovala a přiznala se, že se ještě nikdy s nikým nemilovala a že by chtěla, aby to byl právě on. John to odmítl a tak Pavla až celý dům spal, přišla do ložnice, kde spal John. Milovali se celou noc a Pavla byla šťastná, že takového muže potkala.

Když se za týden vracela zpět do Prahy, tak loučení bylo smutné a nechyběly ani slzy. Co bylo příčinou jejího smutku, věděla jen Pavla a John, manželé Olsenovi neměli o jejich nočním románku ani ponětí.

Po návratu domů si Pavla našla brigádu v tlumočnické agentuře (překlady, simultánní,  konsekutivní, kabinové, současné tlumočení, konferenční technika),aby si něco vydělala a tak pomohla i mamince a začala se připravovat na přijímací zkoušky na filozofii. Po několika týdnech začalo být Pavle špatně a maminka to omlouvala tím, že si nabrala hodně práce a že je přepracovaná. Ale jen ona sama tušila, že její jediný sexuální zážitek s milovaným a nedostupným mužem asi nezůstal bez následků. Zamilovanost vystřídaly obavy co bude dál. Před sebou měla studium, ale po pár dnech také jistotu, že je opravdu těhotná. Při prohlídce ji paní doktorka pogratulovala a Pavla jako ve snu opustila ordinaci. Několik dní přemýšlela, jak to vyřešit. A tak doma si večer sedla s maminkou a všechno ji řekla, že se zamilovala, ale že neví jak dál. Probraly spolu všechno a Pavle maminka řekla, že ať se rozhodne sama, že ji do ničeho nutit nebude. Ale kdyby se rozhodla pro miminko, tak že už stejně jde do důchodu, že by se ji o něho starala a ona by mohla studovat.

Po půl roce studia Pavla porodila krásného a zdravého chlapečka, přerušila na krátkou dobu studium, aby se mohla věnovat synovi, kterého pojmenovala po svém tatínkovi Jiří. Stále pracovala brigádně pro tlumočnickou agenturu a tím si přivydělávala jak na domácnost, tak na studia, protože maminka žila z důchodu a stále se o Jiříka starala. Čas utíkal jako o závod a malý Jiřík oslavil čtvrté narozeniny. Při studiu se Pavla začala více stýkat se svým spolužákem Adamem a jejich vztah začínal být vážnější. Přiznala se ke svému zážitku v Californii a že jeho biologický otec je ženatý a ani neví, že malý Jiřík existuje.

Před několika dny dostala od agentury další zakázku na tlumočení a to na kongresu lékařů, které se konalo v Praze. Když o přestávce doprovázela svého klienta na oběd, tak byla představena ostatním lékařům ve skupině a v tom zůstala stát jako němá. Před ní stál pan Olsen a jeho bratr John, kteří byli také účastníky kongresu. Byli nadšeni, že se vidí a že musí přijmout jejich pozvání na další den na večeři, při které se Pavla dověděla, že Johnova žena zemřela a že neměl odvahu ji volat. Nic si neslibovali, protože se tolik let neviděli a ani mu nechtěla říct, že má syna. Dva dny chyběly do ukončení kongresu a tak proč něco měnit. Další den se opět věnovala klientovi, když ji volali, že maminku odvezli do nemocnice a soused že ji veze syna, protože to s malými dětmi neumí. A tak Pavla požádala jednu paní z organizačního oddělení, zda by nemohla malého Jiříka pohlídat, než dnešní den skončí. Když odcházela odpoledne ze sálu, proti ní se halou rozběhl malý Jiřík , plné oči slziček, a křičí maminko maminko já se bojím, že tě také odvezou jako babičku. Otřela mu slzičky a utěšovala ho, že bude všechno v pořádku. Když odcházela s malým k východu tak před ní stál John, kterého si ani nevšimla. Díval se upřeně na malého a nebyl schopen slova, protože před ním stála věrná kopie jeho samotného ale v menším provedení.

Za čtrnáct dní přijede John opět do Prahy, ale jak se bude dál situace vyvíjet, protože Pavla má ještě před sebou studium, ukáže až čas. Maminka a Adam nechávají rozhodnutí na ní a tak Pavla nechce nic uspěchat.

Každý román má svůj konec, ale tento život Pavly má svůj konec ještě v nedohlednu, protože ho píše sám život.