Šumava byla již od pradávna drsným krajem s nelehkými životními podmínkami a zejména zima zde bývala velmi krutá. Opuštěné vesničky v zimě sněhová nadílka často oddělila od ostatní civilizace, a tak se často čekalo, až sníh i mráz povolí, aby se dalo zase normálně fungovat. Ne každý však měl to štěstí a krutou zimu přežil, ale výše zmíněné podmínky nedovolovaly pohřbít nebožtíka řádně a včas do posvěcené půdy. Právě proto zdejší obyvatelé začali používat umrlčí prkna, německy zvaná Totenbretter.

 

Když někdo zemřel, bylo jeho tělo zabaleno do plátna a uloženo na ohoblované prkno do chladné části stavení. Prkno spočívalo na dvou židlích a hlava byla umístěna směrem ke dveřím. Protože smrt přicházela často nečekaně, měly některé rodiny taková prkna připravená do zásoby, což se nám, kteří jsme smrt schovali za zdi nemocnic a ústavů, zdá zřejmě poměrně morbidní...

Umrlčí prkna / foto Petr Matura

Některá umrlčí prkna byla ozdobena jen třemi křížky, ale v jiných částech Šumavy se prkna nákladně zdobila například výjevy ze života zemřelého nebo náboženskými motivy. Po řádném pohřbu se pak s umrlčími prkny zacházelo různě. Zatímco na Vimpersku se prkna pálila, v kraji okolo Kašperských Hor se uchovávala pro dalšího mrtvého. Jinde na Šumavě se často stavěla na místa, která měl zemřelý rád - nebo jako výraz úcty podél cest. Někdy se tato prkna připevňovala rovněž i na stěny kapliček či kmeny stromů.

Není tedy divu, že se těmto „památkám na mrtvé“ často přisuzovaly tajemné vlastnosti. V blízkosti vystavených prken byli často vídáni duchové zemřelých a někteří jedinci obdaření výjimečnými schopnostmi sem chodili komunikovat s oním světem. Tato prkna se považovala za nedotknutelná a posvátná. Věřilo se, že jejich poškození nebo krádež přináší smůlu. Prkna ukradená kupříkladu na otop prý v kamnech vybuchovala a nechtěla hořet.

K umrlčím prknům se často vážou až děsivé pověsti. Například kdesi v okolí Kašperských Hor měl jakýsi truhlář prkna ukrást a vyrobit z nich postel pro novomanžele. Ty pak o svatební noci prý pronásledovaly přízraky mrtvých. Jiný truhlář, který rovněž ukradl umrlčí prkno z cesty a použil ho při výrobě postele, zase způsobil, že každému, kdo se na této posteli uložil ke spánku, se ve snu údajně zdálo o zemřelém, jemuž bylo toto prkno původně věnováno.

V Rejštejně pak zase jiný truhlář vyrobil z umrlčího prkna vál na nudle jako výbavu pro jakousi nevěstu. Když pak žena vzala vál poprvé do rukou, spadl jí na zem, ale stal se tak těžkým, že ho nedokázala zvednout. Navíc prý nudle začaly kolem válu samy od sebe poskakovat, takže z práce nebylo nic.

Horská Kvilda má pověst, ve které se vyprávělo o mladém muži, jenž o Dušičkách uzavřel sázku. O půlnoci vyjde z hostince a na rozcestí vytáhne jedno z „umrlčích prken" ze země. Lehne si na něj a přespí tak až do svítání. Marné bylo varování přátel nebo pohoršování starších, mládenec se od svého úmyslu odradit nenechal a těsně před půlnocí se vytratil ven. Došel k jednomu z rozcestí, vytáhl zabodnuté prkno ze země a naložil si ho na záda. Řekl si: „Přenesu prkno do komory ve svém domě, abych v noci nezmrzl, tam se lepe vyspím." Ale prkno bylo stále těžší a těžší, až se mladík pod tíhou nákladu bořil do půdy. Chtěl se desky zbavit, jenže ta se mu doslova přilepila na záda. Polomrtvého mladíka zachránili sousedé, ten se ale následně pomátl na rozumu a zbytek života prožil v chudobinci. Pouze sedával, hleděl do plamínků, a když vyšel ven na vzduch, drmolil slova a věty v neznámém nářečí, kterému nikdo nerozuměl.

Jestli ke vzniku podobných pověstí přispělo špatné svědomí zlodějů a lidí, kteří památku na mrtvé zneuctili, nebo se na prknech zachoval energetický otisk těch, jež odešli na věčnost, nevíme. Každopádně takové chování jistě štěstí nepřináší a mrtví se okrádat nemají.

Do dnešních dnů se těchto prken příliš nedochovalo, ale vidět je můžeme zejména na německé straně v Bavorském lese. U nás jsou k vidění třeba na již zmíněné Kvildě, dále u kapličky svaté Barbory a svatého Antonína v Železné Rudě nebo v muzeu Šumavy v Kašperských Horách.

napsal Petr Matura

zdroj: Wikipedia, youtube.com, sumavanet.cz