Období masopustu začíná 6. ledna dnem Tří králů a končí masopustním úterkem před Popeleční středou, tedy čtyřicet dnů před začátkem Velikonoc. Podle tradic ovšem pouze závěr masopustu, tedy poslední tři masopustní dny jsou vhodné k pořádání domácích hodokvasů. Přípravou na masopust býval tedy čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.Zimní období je od pradávna časem lidových veselic, lidé si takto krátili dlouhé zimní večery.

Hlavní masopustní zábava začínala o "masopustní neděli". I v tento den byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení. Popeleční středou, následující po masopustním úterku, pak začíná dlouhé období půstu, kdy už je zakázáno jíst maso. V čase masopustu je zvykem jíst nejenom hodně, ale také jíst mnoho druhů jídla. Jediným pokrmem, který se již v 1. století rozšířil po celé zemi coby neodmyslitelný a opravdový masopustní chod, je masopustní kobliha. Tomuto moučníku byla dříve přisuzována magická síla. Několik kousků z první upečené várky koblih se vždy uschovalo, usušilo a posléze rozdrtilo na prášek. Během roku se pak tento prášek přidával do krmiva nemocným zvířatům. Důvodem hojného jídla v tyto dny však nebyl jenom samotný požitek z jídla, ale také vazba na pověry: říkalo se, že kdo v tyto dny hodně jí, bude mít dostatek jídla na stole po celý rok.