Motto: „… žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu. Sorános z Efesu, 100 l př.Kr.“

Pokud některá z vás zná nějakou porodní asistentku a využívá jejích služeb, může se zamyslet nad výše uvedenou definicí porodní báby, která je stará více než 2 tisíciletí a je mottem tohoto článku.

Historie v sobě zjevně vždy obráží i problémy aktuální. Stručný popis historických milníků tohoto povolání komentuji kurzívou v závorkách. Srovnání historie a současné situace je někdy úsměvné, někdy spíš trochu k pláči.

Za zamyšlení stojí hned například velmi roztomilý fakt, že na Univerzitě Karlově v Praze se sice porodnictví a gynekologie před­nášely hned od jejího založení v roce 1348, ale výuka byla pouze teore­tická. Praktická cvičení se nekonala, protože chirurgii a anato­mii přednášeli výlučně profesoři patřící k duchovnímu stavu.

(No comment.)

První učebnice pro porodní báby psaná v českém jazyce vyšla v roce 1519.

Léta ubíhala a v 18. století byly životní podmínky tehdejších porodních babiček velmi bídné. Byly to většinou negramotné a nevyučené staré vdovy, které jen nerady a proti své vůli vyko­návaly porodnickou praxi místo žebrání. Do zlepšení poměrů se vložila… ŽENA.

(Nemohu si odpustit poznámku, že by si jeden myslel, že když máme teď ministryni zdravotnictví, že vše půjde jak na drátkách, že?)

Císařovna Marie Terezie vydala 24.7.1753 zdravotní „Gene­rální řád pro Království České“, který se zabýval i postavením porodních babiček. Na­bádal k čestnému chování, zakazoval pití vína a jiných alkoho­lických nápojů a pod hrozbou trestu se zakazovalo jakékoli předčasné vypuzení plodu a podávání léků šestinedělce i novorozenci.

(Legislativu dnes již od letoška také máme - nejmenuje se sice generální řád, ale zákon 96/2004 Sb. „o nelékařských povoláních“ a vyhláška 424/2004 Sb. „o jejich činnostech“)

Po složení přísné zkouš­ky a přísahy věrnosti směly porodní babičky nosit odznak. (Chcete-li vidět odznak dnešních olomouckých absolventek, koukněte se sem – www.capacz.cz/vzdelavani/skoly.htm.)

V roce 1804 byl stanoven první studijní řád pro porodní babičky. Studium probíhalo jako porodnické kursy na univerzitě nebo lyceu a alespoň dva měsí­ce praktické vyučování v porodnici.

(Podle směrnic EU je dnes vzdělávání porodních asistentek bakalářské - tj. tři roky na vysoké škole. V ČR je v dnešní době celkem 10 vysokých škol, které otevírají obor porodní asistence

Za působení dr. Jungmanna bylo vyškoleno 8 000 porodních babiček. V roce 1850 byla porodnická klinika rozdělena na kliniku pro výuku mediků a druhou kliniku pro výuku babiček. Blízko porodnice byl pro žákyně najat Helfertův dům, odkud mohly být volány k porodu v kteroukoli hodinu.

(Tak k tomu jsme se ještě v ČR nedopracovali/y. Takový Helfertův - helf asi jako helfnout - dům, odkud by mohly být žákyně i zkušené asistentky volány k porodu non-stop, chybí porodním asistentkám, žákyňkám všech deseti škol i rodičkám. Chybí ženám…)

V roce 1897 vyšly služební předpisy pro porodní báby, které se skládají ze čtyř oddílů: výbava porodní babičky nástroji a pomůckami, její osobní čistota, užívání a ředění dezinfekčních prostředků, jak se má babička chovat ve službě těhotných a rodiček, ošetření dítěte a šestinedělky, povinnost porodních babiček ve věcech veřejných, kdy má volat lékaře, kam má oznámit narození dítěte.

(Standardy péče - tehdejší služební předpisy - v ČR zatím ještě chybí, ale až budou, tak už to bude konečně aspoň jako za Rakouska)

Porodní babičky se také sdružovaly. Sdružení bylo mnoho, ale přelomový rok byl rok 1919, kdy se všechny spolky porodních babiček v Čechách a na Moravě sloučily

a vznikla organizace Ústřední jednota porodních asistentek (ÚJPA).

(To je tehdejší ekvivalent profesní asociace ČAPA - Česká asociace porodních asistentek, www.capacz.cz.)

Mezinárodní svaz porodních asistentek byl ustaven v Bruggách roku 1922, o rok později se jejím členem stala ÚJPA, která uspořádala III. Sjezd v Praze v roce 1924 a do čela byla zvolena česká porodní asistentka Hana Lišková.

(Dneska je mezinárodní asociací ICM - International Confederation of Midwives, jejímž členem je i ČAPA.)

Tak to byl vzestup počínající Marií Terezií. Pád profese nastává po roce 1948. Všechny profesní spolky byly sjednoceny do organizace ROH. V roce 1965 zrušili mocní formálně i povolání porodní asistentka a název byl změněn na ženskou sestru. A tak se během 20 let na papíře škrtlo celé jedno řemeslo a v praxi navíc ještě změnilo pohlaví, protože právo pomáhat rodící ženě tak měl jen lékař porodník-gynekolog.

Napravovat se to vše začalo v 90. letech, kdy se profese přejmenovala zpátky na porodní asistentku, začal se budovat systém vzdělávání a legislativa byla relativně dokončená letos. Vědomí zdravotnické i široké veřejností se z tohoto smrtícího vakua bude zotavovat ještě mnohem déle a porodním asistentkám nezbývá než trpělivě prosazovat svá práva pomáhat těhotným, rodičkám a šestinedělkám.

(Jeden se nestačí divit, jaké škody dokáže v tisícileté historii napáchat několik desetiletí. O tom by asi mohla vyprávět věda, církve, živnostníci či průmysl a zemědělství.)

Jestli má někdo zájem o podrobnější studii historie, může se podívat třeba sem na článek Mgr. Věry Vránové, PhD. - www.capacz.cz/documents/historie.htm

Těšíme se na setkání s Vámi nad dalším dílem seriálu, který bude věnován současným českým porodních asistentkám a tomu, co mohou pro ženy a jejich děti udělat.