"Abych vytvořil parfém, potřebuju vyprávět příběh," říká Jean-Claude Ellena, od roku 2004 exkluzivní voňavkář prestižního domu francouzského luxusu Hermès, agentuře AFP v rozhovoru, v němž odhaluje některá tajemství výroby vonných nektarů, které vytvořil.

Tento muž diskrétní elegance s prošedivělými vlasy a smavým pohledem přijímá hosta ve svém domě postaveném na objednávku s dech beroucí vyhlídkou na záliv u Antibes v jižní Francii.

"Vítejte v ateliéru parfémů Hermès," říká s úsměvem tento čtyřiašedesátiletý syn voňavkáře, "který doma nikdy o své práci nemluvil".

Malá laboratoř v interiéru skrývá dva stojany se stovkami flakonů s esencemi. Ale muž, který sám sebe označuje za "spisovatele vůní", tvoří daleko od těchto voňavých surovin.

V jeho kanceláři mu stačí tužka a papír: "Abych vytvořil parfém, potřebuju vyprávět příběh. V mém povolání jsou zapotřebí slova," vysvětluje autor knihy Journal d'un parfumeur (Deník voňavkáře), která vyšla v květnu a v níž vypráví rok svého života a odhaluje formule 22 vůní. 
 Období tvorby je to neustálé přecházení mezi kanceláří, kde dává dohromady své formule, laboratoří, kde složky odvažuje a mísí, a opět pracovním stolem, kde čichá k papírkům. "Tady je příliš mnoho toho a toho, tady není dost toho a onoho," a kolečko začíná znovu, "někdy stokrát a stokrát". 

"Pro Hermèsův parfém Voyage jsem měl na mysli vytvoření vypjaté vůně. Pro mě to znamenalo hodně. Bez toho napětí, kterého jsem chtěl dosáhnout, to pořád nebylo ono. Nakonec se to podařilo, ale tady se pohybujeme v naprosté abstrakci," vysvětluje se smíchem.

U Jardin après la mousson (Zahrada po monzunu) "šlo o to, dát cítit vůni deště". Ale "zatímco v Indii je monzun věc velice pozitivní, v Evropě je vnímán jako katastrofa", říká Ellena, aby vysvětlil vlažné přijetí tohoto parfému, jediné slabší stránky své nepopiratelně úspěšné bilance.

Voňavkářská divize prestižního salonu zaznamenala v letošním druhém čtvrtletí vzrůst o 18 procent a parfém Terre d'Hermès, vytvořený v roce 2006, je ve Francii pátý nejprodávanější.
    Jean-Claude Ellena nastoupil jako šestnáctiletý do jednoho podniku v Grasse, světové metropoli parfémů. Dostal se pod křídla paní de Dortanové, chemičky, která ho naučila základům řemesla. Tento samouk, kterého škola nebavila, pak nastoupil jako žák a později asistent ve švýcarské společnosti Givaudan, která se zabývá vytvářením parfémů a esencí. 

V roce 1976, v jeho pouhých 28 letech, přichází první velký úspěch - First společnosti Van Cleef & Arpels. Je to parfém, kterého se Ellena nechce zříkat, ale který představuje to, co už nechce dělat - "akumulaci, nahromadění komponentů". To v něm vzbudilo "chuť po pročištění". 

"Dnes tvořím s méně než 200 matériemi," zatímco parfémy jich běžně obsahují 1000 až 1500. Pak žil s rodinou v Paříži a New Yorku, potom se vrátil do Grasse a v roce 2001 ho kontaktoval salon Hermès. Jako první z toho vzešla voňavka Jardin en Méditerranée.
Ellena byl první, kdo do parfémů zapracoval vůni čaje. Za svůj úspěch, jak říká, vděčí "setkáním, práci a své ženě" a přiznává, že sám parfémy nepoužívá, aby byl "co nejneutrálnější".

 Jediný ústupek v tomto směru je, že "nosí" svoje pokusy těsně před dohotovením, aby zjistil, v čem jsou nedostatky. Vůně ženské, mužské, bez rozdílu. "Myšlenka dělit parfémy podle pohlaví je nedávná a komerční," říká.

Jeho tajným přáním je, "aby se parfémy nenosily, protože já je vidím jako umělecká díla".

Zdroj: ČTK