Opět nás Supraphon mile překvapil. Souběžné vydání dvou disků dvou českých skladatelů počátku 18. století určitě najde určitě své posluchače. Oba mistři, o kterých se ještě před dvaceti léty vědělo příliš málo - nebo téměř vůbec, jako v případě Františka Jiránka - se představili i po téměř 300 letech v té nejlepší formě. Určitě k tomu přispívají špičkový interpreti svým výkonem, spjati s Collegium 1704 a Collegium Marianum.

I když my v dnešní době bereme tuhle “starou” hudbu někdy až příliš vážně, a k jejímu poslechu si vážeme kravatu a soukáme se do třpytivé róby, vězme, že původně byla i tato hudba komponována k běžným životním radostem, jako je například jídlo. Ne nutně spojenou s velkou oslavou mecenáše, který za její složení skladatelům platil. V tomto případě to byl pražský hrabě Morzini, u kterého se oba počátkem 18. století setkali... A tak to můžete zkusit i vy. Klidně si Reichenauera či Jiránka pusťte třeba doma k rodinné večeři - nebo když jste už zalezla do postele s knížkou... Já jsem tak včera udělal - a vychutnal si krásné dvě hodinky pohody - i když nejsem ani velký znalec baroka, ani staré hudby...
Příjemný zážitek přeji i vám...

Ukázky zde:

František Jiránek

Antonín Reichenauer

František Jiránek – Koncerty a sinfonie

František Jiránek (1698–1778) – Sinfonia D dur, fagotové koncerty g moll a F dur, flétnový koncert G dur, houslový koncert d moll, Sinfonia F dur

Sergio Azzolini – barokní fagot, Marina Katarzhnova – housle, Jana Semerádová – flauto traverso

Collegium Marianum, umělecká vedoucí Jana Semerádová (na dobové nástroje)

Ještě dnes se před našima očima – a především pro naše uši – otevírají stále nové kapitoly z historie bohatého hudebního života barokní Prahy. O osobnosti Františka Jiránka, skladatele a houslisty v pražské kapele hraběte Morzina, donedávna tušilo jen několik nejzasvěcenějších.

Teď poprvé se pro všechny milovníky staré hudby otevírá možnost poslechnout si reprezentativní výběr z jeho virtuosních koncertů. Na první poslech je zde zřejmá vivaldiovská inspirace (propojená ovšem s výraznými prvky české muzikality) – nikoli náhodou; Jiránek byl svým zaměstnavatelem poslán na studia do Benátek, kde byl jeho učitelem nejspíš sám Antonio Vivaldi, v té době Morzinův „maestro di musica in Italia“.

Později našel Jiránek své působiště v Drážďanech, kde byla jeho další tvorba postupně formována galantním stylem a nastupujícím klasicismem. Světové premiéry Jiránkových virtuosních koncertů se ujali vynikající sólisté v čele s „kouzelníkem“ svého nástroje, fagotistou Sergiem Azzolinim.

Společně se souborem Collegium Marianum pod vedením flétnistky Jany Semerádové s plným nasazením vdechli Jiránkovi nový život, který si tento znovu objevovaný skladatel rozhodně zaslouží.

Antonín Reichenauer – Koncerty

Antonín Reichenauer (cca 1694 – 1730) – Suita B dur pro dva hoboje, fagot a smyčce, fagotové koncerty (C dur a g moll), hobojový koncert G dur, houslový koncert c moll, koncert B dur pro hoboj, fagot a smyčce

Sergio Azzolini – barokní fagot, Xenie Löffler – barokní hoboj, Lenka Torgersen – barokní housle

Collegium 1704, umělecký vedoucí Václav Luks
(na dobové nástroje)

Oproti hojně dochované hudbě duchovní je instrumentální tvorba domácích autorů v Praze první třetiny 18. století vyslovenou vzácností. Bezmála dvacet instrumentálních skladeb Antonína Reichenauera patří k těm nejvýznamnějším z nich. Reichenauer působil jako hudebník v kapele hraběte Morzina, kde po Johannu Friedrichu Faschovi převzal roli domácího skladatele.

Excelentní úroveň kapely dokládají pravidelné kontakty hraběte s A. Vivaldim; toho angažoval jako svého „maestro di musica in Italia“ a Vivaldi Morzinovi dedikoval mj. svůj opus 8 obsahující slavné Čtvero ročních dob. Raritnost Reichenauerových virtuosních koncertů je ještě podtržena jejich extrémní technickou náročností, která dokládá zdatnost tehdejších hráčů v kapele – a tu si pochvaloval i sám Vivaldi!

Kdekterému hudebníkovi by šly tyto koncerty i dnes „přes prsty“. Ne tak „mágovi“ Sergiu Azzolinimu a dalším sólistům této nahrávky. Ti společně se souborem Collegium 1704, který se výrazně etabloval nahrávkami vrcholných děl J. D. Zelenky, podávají Reichenauerovy koncerty s temperamentem a energií této muzice vlastní.