Ve středu 2. března uvádí Divadlo v Dlouhé nejnovější inscenaci své kmenové režisérky Hany Burešové - Dáváme děťátku klystýr! - „Kašlu na to!“, řekla Hortensie. Dvě jednoaktové hry slavného komediografa Georgese Feydeaua (autor komedií Brouk v hlavě, Slečna od Maxima a dalších) se zabývají věčným tématem manželského souboje a u nás jsou uváděny vůbec poprvé.

Nemilosrdně a s krutou výsměšností líčí Feydeau miniaturní úděsné katastrofy v životě dvou párů. Malicherné a sobecké spory v domácnosti tu přerůstají v nelítostnou „válku dvou pohlaví“, v níž slabý a veskrze průměrný muž, trýzněný bezcitnou fúrií, ztrácí postupně nejen autoritu, ale i důstojnost.

V hlavních rolích dvou znesvářených manželských párů excelují Magdalena Zimová s Tomášem Turkem a Marie Turková s Pavlem Tesařem, který byl za svůj výkon v roli zubaře Follbragueta vyhlášen osobností měsíce Divadelních novin.

Další informace, termíny a vstupenky najdete na  www.divadlovdlouhe.cz, nebo volejte přímo do podklady Divadla v Dlouhé na tel.č. 605 010 774.

Citáty z recenzí:

Hvězdou večera je Magdalena Zimová, nejprve jako třeskutě umanutá manželka, která s neotřesitelnou logikou útočí na manžela. Rozdrbaná, v otahaném županu s věčně padajícími punčochami a nočníkem v ruce žádá, aby se choť (Tomáš Turek) zapojil do výchovy dítěte, které odmítá projímadlo.

Střídá patetické lamento s výbuchy hysterie a „přednáškami“ a je jedním slovem neodolatelná. Stejně tak v druhé půlce, kde vystřihne vyjevenou ukrajinskou kuchařku. Režii vyšel i risk s dítětem na jevišti. Malý drzoun je ohromně autentický. V druhé půli hraje prim Pavel Tesař v roli hektického zubaře, v menších rolích potěší komediální kreace Nadi Vicenové a Jiřího Wohanky. (Jana Machalická, Lidové noviny)

Feydeau to opravdu bravurně napsal, ovšem nezkazit komedii, zrežírovat a zahrát ji tak, abyste nepohřbili ani jeden vtip, dodat množství inscenačních nápadů, vygradovat situační humor a nezabřednout do moralizování, to je tvrdý oříšek. V Dlouhé se to opravdu povedlo. (Klára Kubíčková, MF Dnes)

Situacím utrápených mužů a jejich nesnesitelným protějškům se smějí diváci obou pohlaví. Zatímco muži cítí pravděpodobně zadostiučinění, že je konečně někdo chápe, ženy si říkají: „Já takhle hrozná určitě nejsem.“ Se vzájemným nepochopením žen a mužů nic nenaděláme; tak se tomu alespoň zasmějme. (Julie Válková, E15)

Délka představení 2 h.