Jsem Žlutá hora

Veškerá snaha je ti cizí,

nemocné srdce, duše v krizi

a vůle zašlapaná v písku;

 

jen velká přání do notýsku

prstem si tajně píšeš přízemní.

 

Jsem tvoje hora,

nedostupná, leč mírná,

co s podzimem září ti

vínová i žluť,

na jazyku prolíná se chuť

hořká a sladká,

 

jen trošičku vratká

chvěje se v základech,

když v lásce zatají dech.

 

Zlátnu jak hrozno ve vinici,

loudíš už posté, potisící

a napít vína by ses chtěl,

zatímco já bdím růžolící,

ty vzteky zmíráš na úběl.