Hra je nedílnou součástí našich životů a má nezastupitelnou úlohu. Říkáte si, že vy už jste přerostli dětským hrám? Omyl, nikdy není pozdě. V době mého dětství byla vrcholem hra Člověče, nezlob se. Nic jiného jste nesehnali, maximálně Kloboučku hop a pexeso. Dnes jsou obchody plné různých her a vy stojíte před těžkým rozhodnutím – tak kterou vlastně???? Tohle jsme řešili v době předvánoční. Co koupíme, aby to bylo zábavné a nezůstalo to ležet pod postelí? Takových tvořivých her máme totiž doma plnou skříňku. Většina z nich je tak náročná na přípravu, že už je ani nevytahujeme. Žili jsme totiž v domnění, že dítěti koupíme hru nebo nějakou tvořivou dílnu a ono se samo zahraje!!! Omyl. Dítě totiž ke hře potřebuje partnera. Je ideální, když je dětí víc a zabaví se samy, ale ruku nasrdce bez dospěláků to není ono! Ale najít hru, aby bavila děti i dospělé je opravdu oříšek. Ovšem ne neřešitelný. Chce to jen hledat a poslouchat osvědčené nápady. Mám jich pro vás hned několik…

První hra, která se stala naším koníčkem a nadchla i naše známé, se jmenuje Česko. Je úžasná v tom,

že netrvá příliš dlouho, má několik variant náročnosti a nenudí vás. Je založena na principu vědomostních soutěží. Nejjednodušší varianta je žluté Česko junior. Skládá se z hrací plochy, kartiček s otázkami a odpověďmi, figurek, hracích kostek a žetonů. Žeton získáte za správnou odpověď, snažíte se získat body ze čtyř oborů: kultura, lidé a společnost, příroda a geografie, různé. Nemusíte se bát, že vám děti nebudou stačit. Otázky totiž zasahují do oblasti pohádek, knížek, filmů,  dějepisu, zeměpisu, biologie atd. Ideální hra na dovolenou, na party, na dlouhé zimní večery.

Pokud máte děti odrostlé, nezoufejte. Daleko obtížnější varianta je modré Česko. Tady najdete šest oborů, nejoblíbenějším oborem všech mužů je beze sporu sport. Hrajeme ve dvojici, hrajeme po skupinkách a neustále se překvapujeme tím, co kdo ví a co kdo neví. Pokud se vám zdá, že je vám Česko malé přichází nová zelená varianta hry Evropa. Prostě od té doby, co máme Česko se nenudíme. Překvapilo mě, že se u hrací plochy sešly tři generace a každá si našla ten svůj obor . Ideální je vytvořit skupinky, kde si mohou ostatní radit a napovídat. Pokud máte rodinu na Slovensku, hledejte hru Slovensko.

Zajímalo mě, která firma měla tak skvělý nápad, a tak jsem pídila po distributorovi. Firma Albi zásobuje naše obchody velkým množstvím jiných her. Z osvědčených doporučuji ještě Ubongo, které u nás hrála partička desetiletých na oslavě narozenin. Tak se jim to líbilo, že nás chodili navštěvovati dny další, aby si zahráli. Princip je jednoduchý a hra netrvá dlouho. Dostanete hrací plochu a geometrické tvary, podle kostky poznáte, se kterými tvary se hraje a musíte je složit do určitého útvaru na hrací ploše . Jste limitováni časem a soupeřem a získáváte malé kamínky – diamanty. Kdo jich získá nejvíc stejné barvy, vyhrává. Nestačí vám jen rychlost, ale je potřeba také strategie. Ze začátku mi skládání příliš nešlo, ale po několika prohrách se výsledek dostavil a už i vyhrávám. Tady se stírá rozdíl mezi dospělým a školním dítětem, protože děti jsou mnohdy šikovnější než rodiče.

Skutečným klenotem mezi hrami jsou Osadníci z Katanu. K té jsme se dostali teprve nedávno přes známé. Je dobré, když vám někdo vysvětlí pravidla přímo při hře a vy se daleko rychleji zorientujete. Osadníci jsou vysloveně rodinná hra, ideální počet jsou 3 – 4 hráči. Nejlepší na ní je to, že je pokaždé jiná a baví. Stavíte si vesničky a města a získáváte karty se surovinou, můžete obchodovat s ostatnímia učíte se komunikovat, přemýšlet a žít spolu…

Hra je totiž lidskou přirozeností. Aniž byste se nudili, trávíte čas s lidmi, které máte rádi. Děti jsou šťastné, protože mají své rodiče na blízku, mohou si s nimi povídat a hrát a vy zapomenete, že vlastně nemáte čas a že máte spoustu práce, protože i pro vás je to zábava. Často se ve škole ptám dětí,co dělají doma a mnozí mi odpovídají, že vlastně nic a tehdy mě napadá, že je to obrovská škoda, protože čas tak rychle plyne a přijde doba, kdy si děti přestanou chtít hrát. A za tu dobu, kdy s námi hrají, bychom vlastně měli být vděční, protože – kdo si hraje, nezlobí. I když bych si mohla oponovat, kdo je zvyklý hrát si, bude v tom vyrůstat celý život, ať je vám deset nebo čtyřicet.

Nechci vás strašit, ale jakmile skončí prázdniny, Vánoce ťukají na dveře a vy můžete hledat inspiraci, jak naložit s volným časem vašich dětí, protože život je přece hra… A čas je ta nejcennější deviza.

Zasoutěžte si s ALBI o hry Umí prase létat?