Po shlédnutí filmové premiéry nového filmu Jitky Rudolfové (Marta a Berta 26, Lucie už je v posteli, Svatyně) jsem trochu na rozpacích. Jde o realistickou komedii o bilancujících třicátnících a tvrdá realita je holt tvrdá realita. Právě s tou je poměrně těžké se plně vyrovnat. Žijeme v ní, žijeme s ní, pronásleduje nás, je součástí každé buňky našeho těla. Energie lidí, kteří jsou skutečnými životními hazardéry a nezodpovědnými střelci, nás prostupuje, ať už to akceptujeme či ne.

Probudí se, zamžourá očima...najednou vytřeští oči a začne pohledem pátrat po prostoru, ve kterém se nachází. Je evidentní, že se jí tam vůbec nelíbí. Probudila se vedle muže, kterého ztěží zná. Důkazem je její zhnusený výraz a kradmé pohyby, kterými se snaží dostat z jeho přítomnosti. On naštěstí spí jako batole, netuší, že jeho společnice odchází.

I když se tomu směji, tak jde o hořký smích. Začínám si o této slečně myslet své a v hloubi duše jsem zvědavá, jak se její příběh bude vyvíjet.

Režisérka Jitka Rudolfová popisuje příběhy mladých lidí, kteří jsou dlouholetými přáteli a postupně se přestěhovali z Jablonce do Prahy. Velkoměsto nabízelo více pracovních možností, širší záběr zábavy a také větší anonymitu. Po společném setkání na večírku v jejich rodném městě je jim jedno jasné - vědí, co v životě už nechtějí, ale zároveň se snaží marně přijít na to, co by chtěli. Každého z nich specifikuje něco jiného a nemohu se ubránit pojmenování "zoufalci", protože to na ně na všechny velmi přesně sedne. Není to myšleno hanlivě, jenom to specifikuje jejich životní příběhy.

Úplně mě vnitřně mrazilo při sledování příběhu Dagmary, kterou představuje Simona Babčáková (U mě dobrý, Nestyda, Děti noci). Jejím "Černým Petrem" je její manžel. Muž, kterému především záleží na prestiži jeho rodiny, svoji manželku psychicky týrá a ponižuje. Mají spolu dvě děti, chlapce, kteří se svojí matku snaží co nejvíce bránit. Několikrát mě vstoupily slzy do očí, když jsem si uvědomila, že Dagmara je ambasadorkou příběhu, který se skutečně stal. Psychické násilí na ženách patří mezi ožehavé problémy současné doby. Manželky úspěšných manželů, které zakotví coby ženy v domácnosti, jsou velmi často terčem komplexů a citové nevyrovnanosti svých mužských protějšků. Jak z toho ven? Jak emocionálně nepoškodit svoje děti? "Mami, brečíš?" malý chlapec velice citlivě prožívá každý záchvěv očních víček své matky. "Ne, ne, jsem naprosto v pohodě..." snaží se situaci ustát mladá žena.

Homosexualita je dalším fenoménem tohoto snímku. Generace mladých lidí ji přijímají stejně jako body piercing, tetování, zelené vlasy či makrobiotickou stravu. Generace našich rodičů se za ni stydí, štítí se jí, nazývají ji vulgárními jmény, v žádném případě nejsou ochotni homosexualitu akceptovat. Jakub Žáček (Divadlo Archa, Minor, Divadlo v Dlouhé, Krátké a úderné divadlo, televizní seriál Comeback) nás prostřednictvím své role Otakara uvádí do životního příběhu homosexuála, který o své sexuální orientaci ještě neřekl své matce. Má sklony k alkoholismu, charakterizovala bych ho jako "životního rekreanta". V naší společnosti žije takových lidí spousta. Neví kam se zařadit, přesto by chtěli někam patřit. Obvykle mají vlahý pohled, jsou podivně rozmělnění a čekají co jim "spadne na hlavu".

Závěrem chci dodat, že Zoufalci jsou tak zoufalí, že by je každý měl vidět. Jsou tak šílení, že burcují a zároveň inspirují. Ať už ve smyslu "toto nikde ne!" nebo právě naopak "přesně tak by to mělo být, klobouk dolů". Přeji vám silný divácký zážitek.

ČR 2009

Scénář a režie Jitka Rudolfová

Hrají: Simona Babčáková, Jakub Žáček, Zuzana Onufráková, Václav Neužil, Pavlína Štorková, Michal Kern, Jaroslav Plesl, Jiří Havelka, Dagmar Bláhová, Jaroslava Obermaierová, Jaroslav Róna, Lucie Žáčková, Helga Čočková

Premiéra: 12. listopadu 2009, distribuce

Zdroj foto: http://www.aerofilms.cz