Hvězda bez tváře

 

stékám po kapkách

po předloktí

bez doteku

tě hladím

v neviditelných stopách

kráčím po tvém boku

doztracena

jedna žena

jsem šálou kolem krku

jsem kapkou na obrubě

jsem slzou v tobě

jsem neslyšnou stopou

jsem mlha za kapotou

jsem chutí kávy v hrníčku

jsem nožem, co zakrojíš do chleba

jsem dveřmi, co zamykat netřeba

až usneš, mlčky tě přikrývám

stoupám po schodech z tvého dechu

slova poztrácená

bdějí bez tváře

…

stékám neviděna

v dešti pouličních luceren

už nevíš, že jsem

promlčená

...