Také byste se někdy rády vrátily v čase zpět a spoustu svých rozhodnutí změnily, či spoustu věcí udělaly jinak? Už byste nesnažily být dokonalou manželkou, která se obětuje rodině a svou milovanou práci či své zájmy i touhy odsouvá na vedlejší kolej? Chce se vám řvát: „Já jsem taky jenom člověk a mám právo žít svůj život! Už žádné teplé večeře každý den kolotoč okolo nákupů, pračky, úklidu a dětí! Už dost!“

Žena se vdá s předsevzetím být dobrou manželkou a matkou, jenomže představa dobré manželky nese sebou tíhu předsudků o podřadné roli ženy, jejíž hlavním úkolem je rodit děti,starat se o ně a udržovat oheň rodinného krbu. A tomuto předsudku je vystavena i hlavní hrdinka Nora knihy Cvokyně.

Přestože jako bioložka měla svoji zajímavou práci, jíž se chtěla věnovat naplno, touhou po dítěti se dostala do začarovaného kruhu štvané matky, která by se ráda věnovala své práci, ale náročná péče o rodinu jí v tom brání.

A proč?

Protože chtěla být zároveň dokonalou matkou i manželkou! A tak se sebezapřením skákala okolo manžela a dětí, přestože by si nejradši zalezla někam do kouta s kafáčem a studovala materiály ke svým pokusům, které dělala v práci. Když k tomu přičteme sobeckého manžela a dohlížející tchýni s její větou:„Můžu ti něco říct?“, po které přišla  zaručená rada, jak domácí práce vykonávat lépe, aby manžílek nestrádal, v součtu vyjde velké mínus pro Nořinu práci.

Nora však dostane šanci začít znova. Vedlejší efekt při její výzkumné práci způsobí, že se 2x vrátí do minulosti na začátek svého manželství. A tak není divu, že při návratu do minulosti se vzepře diktatuře předsudků a tchýni na její dotaz: „Můžu ti něco říct?“ odpoví s gustem NE!

Přestože se příběh odehrává ke konci reálného socialismu, řeší především dilema dnešní doby. Nora milující svou práci totiž vybočila ze zajeté koleje socialistického vzoru ženy - údernice jedoucí na dvě směny - v práci a doma. Kariéra žen se v té době nenosila. Manželka jen pomáhala živit muži rodinu, proto její práce byla druhořadá, proto také většinou vykonávala profese měně finančně ohodnocené než muž. A zatímco manželé po práci provozovali gaučing, protože byli z práce děsně utahaní, manželky jely druhou směnu doma. Nevydělávaly totiž tolik jako páni tvorstva, tudíž nemohly být tak utahané. Žena chce dítě, ona má mateřské touhy, tak ať se stará, je to její věc. Muž se přeci musí věnovat své práci a svému odpočinku.

Jelikož kariéra žen  v reálném socialismu byla na vedlejší koleji, po hlavní koleji jela péče o rodinu, řešila Nora v předstihu především dilema dnešních žen:kariéra – rodina. Je paradoxní, že v současné době

bující emancipace, kdy si mladé matky mohou najímat chůvy a dokonce i muži se objevují na otcovské dovolené, předsudky ale i genové dědictví zakořeněné hluboko v nás - muž lovec, žena ochránkyně hnízda stále vyvolávají v ženách těžké dilema. Cvokyně má tak hodně co říci především mladým ženám.

V současné době jsou populární ženské romány o ženách - zoufalkách, které nemohou sehnat chlapa a své zoufalství řeší promiskuitním chováním a propadají se tak ještě do větší propasti. Tyto romány jen prohlubují komplex ženy, který je utvrzuje, že nemohou žít bez chlapa a jedině ON je hlavním smyslem jejich života.

Kniha Evy Hauserové Cvokyně je osvobozující.Neukazuje ženu jako slepici nahánějící marně chlapa, ale jako samostatně uvažující bytost, která chce uskutečnit své touhy a vybřednout z letitého nánosu bahna zkostnatělých předsudků obětující se manželky a matky.

Cvokyně netrpí žádným klišé a je překvapivá v každém okamžiku. Nehyzdí ji žádná lascivní podbízivá komerce. Řeší opravdové téma ženy oproštěné od povrchnosti dnešní doby a odhaluje hloubku ženské duše v celém jejím pestrobarevném spektru. Sci-fi prvky jí povznášejí do dimenze dráždivého napětí a i díky nim patří do kategorie jednodechovek – přečtené jedním dechem.

Kniha vyšla v září

www.hauserova.cz