Májový polibek

Je první máj a květy voní,

sedli si do trávy - tam pod jabloní.

Ulehli do trávy mezi pampelišky,

dnes, každý rokem, jako vždycky.

Líbal jí a nevnímal lidičky,

trhal jí voňavé kytičky.

Běhali bosky pod každou jabloní.

Pohlaď mě ještě - On, i Ona, žadoní.

Chyť si mě, sevři zas v objetí,

nevnímej, že náš čas proklatě poletí.

Zahleď se do očí, nech propuknout touhy,

život není zase tak dlouhý.

Vnímali první máj, svoji lásku,

Ona měla jeho, On ji - doma na obrázku.

Jako tenkrát se k sobě tiskli,

polibek májové lásky - ten to jistí.