Do léta to zvládnu. Teď to nejde, nemám čas. Pustím se do toho zítra nebo radši až od pondělí. To jsou často slova, která používáme v souvislosti se cvičením, úpravou jídelníčku nebo samotným hubnutím.

foto / Pexels

Dám si večer jen jednu skleničku vína nebo kousek čokolády, to mě nezabije. Anebo si je dám po tréninku, vždyť mám odcvičeno. Stačí, když jídlu dáte negativní emoci a tělo automaticky zareaguje jinak, než kdyby tato emoce spojená s jídlem byla pozitivní.

Emoce náš život ovlivňují ve všech směrech. Odráží se na zdraví, kvalitě našeho života, ale i na tom, jak vypadáme. Ve snaze shodit přebytečná kila proto není důležitý jen pohyb a strava, ale i to, v jakém stavu se nachází naše psychika.

Proč přibíráme

„Jedním z nejčastějších důvodů přibírání na váze je současný uspěchaný způsob života. Tempo je extrémně rychlé a lidé nestíhají jíst. Nevěnují dostatečnou pozornost svému jídelníčku ani pitnému režimu,“ popisuje Zbyněk Ceradský, výživový poradce KetoMix a mistr světa a trojnásobný mistr Evropy v kulturistice. Ráno pospícháme do práce, nestíháme snídat, vypijeme maximálně rychlou kávu. V poledne zjistíme, že jsme vlastně nic nejedli ani nevypili. Vlčí hlad nás donutí sníst prakticky jakékoliv jídlo, zpravidla ne úplně zdravé. Odpoledne už je to zase úprk z práce, rychle vyzvednout děti, odvézt je na kroužky a najednou je večer. Za celý den jsme prakticky nic nesnědli, proběhlo jen jedno teplé jídlo, a to nejspíš ne úplně nutričně vyvážené. Teď nevíme, na co se vrhnout dřív. A přichází vnitřní boj: večer už by se přeci tolik jíst nemělo. Nakonec to stejně nevydržíme a doslova zhltneme vše, co najdeme. A váha vesele stoupá.  

„Mnoho lidí je přesvědčeno, že jim přes den stačí pouze jedno jídlo. Své tělo ale tak dostávají do stresu. Zvyšuje se produkce stresového hormonu kortizolu. A naopak blokuje se tvorba leptinu, který reguluje příjem a výdej energie. Metabolismus se výrazně zpomalí. Když jsme pod velkým tlakem necítíme hlad ani žízeň. Když napětí opadne, zpravidla večer, je to naopak. Potom přichází ony známé nájezdy na ledničku,“ vysvětluje Zbyněk Ceradský a dodává: „Tímto způsobem se v podstatě narušují základní biologické funkce organismu. Tělo se pak například daleko hůř zbavuje škodlivých toxinů.“

Začarovaný kruh

Pohybujeme se v začarovaném kruhu. Jídla je všude dostatek, ale žene nás touha po úspěchu, jsme stále vystresovaní a plní úzkosti. Bezmyšlenkovitě konzumujeme polotovary, které jsou doslazované a chemicky upravované. Energii doplňujeme rychlými a návykovými cukry. Na kvalitní jídlo máme málokdy čas. O pravidelnosti v jídelníčku ani nemluvě. A cvičit se nám nechce. Anebo jednoduše už na sport nemáme energii, kapacitu či zdravotní formu.

Proč nehubneme, když jsme ve stresu

Hubnutí ovlivňuje i psychika člověka. Brání mu stres a neklid, které jsou bohužel v dnešní době všudypřítomné. Když tělo dlouhodobě vystavujeme stresu, zpomalí se metabolismus a hubnutí se pak může zcela zastavit.

Dá se říci, že existují dva typy stresu. Pozitivní, zvaný eustres, a negativní, zvaný distres. Oba zasahují do našeho fungování. Eustres je takovým tím běžným stresem, se kterým si člověk dokáže poradit. Ve vztahu k jídlu si většinou toto krátkodobé napětí kompenzujeme tzv. rychlým cukrem neboli sladkostmi. Není to úplně správné, ale zčásti to může pomoci. Pokud to neděláme příliš často nebo dokonce na pravidelné bázi. Pokud ano, je určitě vhodnější sáhnout po nízkosacharidových sladkostech. Stejně jako ty běžné chutnají sladce, ale neobsahují klasický cukr, jehož přemíra často vede právě k nadváze a obezitě.

Distres je nadměrným a dlouhodobým stresem, který je pro tělo nebezpečný. Může vést až k úzkostem a depresím. Velice negativně se podepisuje na zdraví. Člověk pod dlouhodobým stresem jí buď velice málo naopak příliš moc. Zadělává si tak na velké zdravotní problémy. Je tak moc zacyklený ve svém stresu, že je to to jediné, na co dokáže myslet. Je mu jedno, co sní a kolik toho sní. Jí v momentě, kdy už téměř omdlévá a je mu z hladu nevolno. 

 

zdroj: KetoMix