„Proč se člověk cítí nekomfortně v těle, do kterého se narodil, nevíme. Příčiny těchto poruch neznáme, a proto je ani nedokážeme kauzálně řešit. Neumíme změnit software, tedy to, co mají naši pacienti v hlavě, čím se cítí být, v rámci možností se alespoň snažíme změnit hardware, tedy jejich tělo. Psychologickou a psychiatrickou intervencí, hormonální léčbou, operací, následnou psychologickou terapií tak, aby se i vzhledem co nejvíc přiblížili pohlaví, kterým se cítí být,“ vysvětluje prof. PhDr. Petr Weiss, klinický psycholog Sexuologického ústavu VFN.

foto / Pexels

Typické signály, proč je něco jinak

Sexuologové mají těžkou úlohu, protože stanovení diagnózy transgender závisí pouze na výpovědi pacienta. U zájemců o změnu identity se dlouhodobě sleduje preference hraček a her od předškolního věku, preference kolektivu s ohledem na vysněné pohlaví, preference oděvů – velmi časté je převlékání chlapců do šatů sestry nebo maminky.

Puberta obvykle rozhodne

Transgender jedinci, kteří nejsou úplně přesvědčeni o své orientaci či identitě, obvykle získají jistotu už v pubertě. V té době přicházejí hormonální proměny a druhotné tělesné změny podle biologického pohlaví, a to transsexuálové snášejí velmi obtížně a citlivě. „Je velmi pozitivní, že v současnosti je možné u vyhraněných pacientů nasadit takzvanou blokádní terapii. V ní se podávají hormony, které zabrání rozvoji druhotných tělesných znaků, jako jsou třeba prsa, vousy či ochlupení. Operativní přeměna je pak v dospělosti mnohem snazší a vzhled více odpovídá novému pohlaví. Je samozřejmě třeba souhlasu rodičů s léčbou, a pokud se klient časem rozhodne proměnu ukončit, lze vysazením léčby návrat pubertálních změn snadno zajistit,“ vysvětluje vedoucí lékař Sexuologického ústavu MUDr. Ivo Procházka. 

Postup proměny: Život v nové identitě a pak operace

Celý proces začíná osobními pohovory a pravidelnými návštěvami sexuologa, poté se zahajuje hormonální léčba. „V té době musí náš klient už žít reallife v nové životní roli a my ověřujeme, zda je schopný žít v nové identitě,“ vysvětluje MUDr. Procházka a doplňuje: „Existují ale i jedinci, kteří se ke změně sociální role odhodlají až po prvních účincích hormonů. V této fázi si lidé upravují jméno do neutrální podoby, podstupují vyšetření, která ověří, že jsou schopni podstoupit endokrinologické změny bez výrazných obtíží. Po minimálně dvanácti měsících hormonální terapie a žití v opačné pohlavní roli mohou zažádat speciální komisi na ministerstvu zdravotnictví o operativní změnu pohlaví. Stále u nás platí podmínka, že úřední změna pohlaví proběhne až po odstranění varlat u biologických mužů a dělohy u biologických žen. A také je stále nutné respektovat rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, že úřední změna pohlaví by neměla být podmíněna reprodukčními změnami. “ 

Konečně žiju ve vlastním těle

Operativní zákroky jsou bolestivé především u žen, kdy je třeba od prvních dnů po zákroku dilatovat vaginu několikrát denně. Obecně platí pravidlo: čím dřív se s proměnou pohlaví začne, tím je fyzická přeměna zdařilejší. Ale v příliš raném věku nemusí mít žadatel potřebnou psychickou zralost. Pro provedení operačních výkonů vždy platí limit 18 let. Člověk, který se necítí dobře ve svém biologickém těle, by si měl vyzkoušet život v nové roli.

 

Zdroj: Sexuologický ústav VFN, Praha