Tlusté, líné a nepořádné holky se nikdy nevdají. A když jo, tak špatně.

Jak najít báječného manžela

Na všechno je možné napsat příručku, i na hledání báječného manžela. To není chimérická bytost, to je skutečný muž, za kterého se můžete provdat když – když se budete řídit tzv. Pravidly. Tato kouzelná formulka neznamená nic jiného, než naprosto přesnou definici vašeho chování, která vám zaručí, že se skutečně provdáte za báječného manžela. Precizně jsou specifikována v knize Tajná pravidla – Jak najít báječného manžela od dvou Američanek Ellen Feinové a Sherrie Schneiderové. Než se do nich pustíte, předem vás varuji – popíraji všechno, co si ženy za posledních cca 100 let na mužích vydobyly.

Obě mladé dámy vycházejí z toho, co jim o mužích říkaly jejich matky a jim zase jejich matky. Pokud si žena vezme za úkol provdat se za báječného manžela, musí přistoupit na úplně jiný způsob fungování vztahů mezi muži a ženami, než byla třeba až dodnes zvyklá. A to není jednoduché. Platí třeba, že žádná rovnoprávnost fakticky neexistuje. Pokud se s tím nesmíříte, báječného manžela si nenajdete. Na druhou stranu ona Pravidla přímo navádějí k tomu, abyste muži kolem sebe bezostyšně manipulovala. Není to nic špatného a amorálního – když tak nebudete činit, báječného manžela nemáte šanci nalézt.

Zkusme si vybrat několik konkrétních Pravidel. Tak například platí, zcela a bezvýhradně, že muž buď o vás zájem má, nebo nemá. Pokud tento zájem nejeví, je naprosto zbytečné, ba přímo kontraproduktivní, pokoušet se jeho zájem vzbudit jakkoliv jinak než tím, že budete vypadat maximálně přitažlivě, upraveně, žensky. Nesmíte ho oslovit, zírat na něj, nic. Vlastně vy vůbec nesmíte oslovovat vůbec žádné muže jako první, ani prodavače, lékaře či domovníky, natož kamarády svých sourozenců a kamarádek. Zvykejte si, bude hůř. Když už o vás některý muž zájem projeví, nesmíte mu třeba ani telefonovat, posílat SMS, mailovat, pokud možno ani neodpovídat na jeho vzkazy, které vás zastihnou v nepřítomnosti. A když se vám konečně dovolá, ukončíte hovor jako první. Vždycky. Podle Pravidel by právě toto mělo vyburcovat jeho touhu po vás.

Pozval vás na schůzku? Výborně. Podle Pravidel však platí, že musí on přijet za vámi co možná nejblíž, ideálně vás vyzvednout před Vaším pracovištěm či domem. Žádné, že se mu vydáte kamkoliv naproti. A také za sebe nikdy neplaťte – to je jeho problém. On musí mít radost z toho, že smí za vás utrácet, tak mu to nekažte. Připomínám – žádná rovnoprávnost neexistuje. Kdyby těch výdajů bylo opravdu za jeden den hodně, zaplaťte, maximálně, nějakou maličkost. A stejně jako telefonáty i schůzky ukončujte jako první.

Rozhodně ho držte na uzdě se sexem. Milování na první schůzce se může snadno stát tím prvním a posledním zároveň. Že to chcete stejně jako on? Jistě. Potom je to ale o sexu, ne o provdání se báječného manžela. Ani společný sexuální život však neznamená, že se začnete chovat, jako by vztah mezi vámi byl už jistý. Naopak. On si vámi nesmí být jistý dřív než - se s vámi ožení.

Vaším úkolem je přesvědčit ho, že vy jste pro něj ta ideální budoucí manželka. A tak platí, že ho necháte o všem rozhodovat – zda půjdete na zmrzlinu nebo na fotbal, chovejte se příjemně, i když se vám tam nechce. O to přece vůbec nejde – to on se má s vámi cítit dobře. To své, třeba luxusní restauraci, si prosadíte, až ho budete mít jistějšího. Vůbec musíte být co možná nejpříjemnější – neříkejte mu, co má dělat, nezatěžujte ho svými problémy ani minulostí a budoucností, zvláště ne tou společnou. Jakmile nabudete pocit, že už by se měl vyjádřit a navrhnout vám svatbu a že mu to nějak trvá, nechte ho chvíli být a ztraťte se mu z očí. Jeďte na dovolenou se svojí přítelkyní, začněte si zařizovat delší stáž v cizině…cokoliv je pro tento účel dobré.

Stane se, že to takto nedopadne a váš vyvolený se s vámi rozejde. Obvykle je to proto, že po slibném začátku jste přestala dodržovat Pravidla, přestože ta platí pořád – a on ztratil zájem. Anebo je to z nějakého úplně jiného důvodu. Nevadí. Skrytý půvab Pravidel totiž spočívá v tom, že vám v žádném případě nezakazují chodit i s několika muži najednou. Chodit – na večeře, do kina, na procházky – kamkoliv jinam. Podle Pravidel byste se s jedním mužem až do zasnoubení neměla stejně stýkat víckrát než 1-2 x týdně – a co budete dělat všechny zbývající večery?

Autorky nezastírají, že pro současné emancipované mladé ženy je poměrně obtížné Pravidla perfektně dodržovat. Ale když se chcete vdát za báječného manžela, můžete to aspoň zkusit. Odměna je více než sladká – takto získaný manžel vás totiž bude milovat celý život. Takže vám třeba nehrozí žádný ošklivý rozvod, ani domácí násilí, ani psychologická poradna, ani jeho nevěra.

Závěrečná rada, už pro manželky, je také výživná – buďte ženou, se kterou je radost žít. I za cenu toho, že popřete své vlastní já, jenom proto, aby jemu s vámi bylo příjemně. V praxi - neseřvete ho za to, že přijde pozdě k večeři a ani nezavolá, budete spokojená s tím, co od něj dostanete, třeba jako dárek, i když sama toužíte po něčem úplně jiném, nebudete na něj žárlit, natož ječet, nebudete ho hlídat ani mu něco zakazovat. Pokud vám něco vadí, je to váš problém, ne jeho. A tak podobně – celkem toho je skoro dvě stě stran.

Když jsem je dočetla, nebyla jsem z toho moc moudrá a myslím, že nejste ani vy v této chvíli. Problém je v tom, že to jsou pravidla pro ženy, které chtějí získat báječného manžela podle amerického střihu. Jaksi mlčky se předpokládá, že taková žena zapomene na veškerou svoji seberealizaci kromě té, že shání báječného manžela. V podtextu je dokonce cítit i to, že nebude chodit do práce a stačí, že se stane „manželkou, se kterou je radost žít“. Nevím, kolik našich mladých žen má přesně tuto ambici, když jsou zvykle již nejméně ve třetí generaci mít třeba vlastní práci, vlastní peníze, vlastní seberealizaci. Vždyť pracovní povinnost pro ženy u nás zavedl už Hitler, když všechny ty „báječné manžele“ poslal na frontu, do lágrů a do totálního nasazení. Pracovní povinnost přetrvala i během následujícího půlstoletí socialismu a rozvedené samoživitelky zhusta poznaly, že můžou žít docela spokojeně a hlavně svobodněji i bez „báječného manžela“. Teď, po roce 1989, je možná situace jiná, ale já už nejsem mladá neprovdaná žena a tak to možná tak nevnímám.

Autorky tvrdí, že na dodržování Pravidel není nikdy pozdě, i když je ženě třeba již osmdesát anebo je vdaná. Z čistě pokusných důvodů jsem učinila první krok – přestala jsem oslovovat muže jako první. Když tak u nás ve vsi nastupuji ráno mlčky do autobusu a neřeknu ani „Dobrý den“, ani za kolik korun chci jízdenku, zaujmu nejen jeho, ale i všechny okolo bez ohledu na pohlaví. Jen je škoda, že na mě nehledí jako na mimořádnou ženu, ale jako na cvoka. Tak nevím, jestli měly autorky Tajných pravidel právě tohle na mysli. Jestli se rozhodnete Pravidla také vyzkoušet, dejte, mi prosím vědět, jak to dopadlo. Dík.

Kniha vyšla v nakladatelství MOTTO