Masopustní obchůzky maškar známe nejméně od 13. století, původ ale sahá až před náš letopočet, kdy staří Římané oslavovali Boha Dionýsa. Masopust byl oslavou jara a mužské plodné síly. Původně se do nich převlékali hlavně muži.

foto Jitka Lenková

Antický svět k nám promlouvá postavou tzv. bakuse (masopusta, masopustníka), což není nikdo jiný, než bůh vína a bakchanálií Bakchus.

Další prastarou figurou je medvěd vedený medvědářem. Kdo by v něm hledal pozůstatky prastarého medvědího kultu, který primitivním lovcům v době kamenné velel uloveného medvěda rituálně odprosit? Maškara medvěda je přitom panevropská, o žádném národu se nedá říct, že by s ní přišel právě on.

Stejně magický jako medvěd je i kůň. V řadě národních legend je chápán jako dopravní prostředek mezi světem živých a mrtvých, mezí světem naším a jinými světy, kde třeba žijí víly a skřítkové. Ano, kůň je západoevropským a keltským mytickým zvířetem. Na jeho vznešenosti mu v očích poučeného diváka sotva ubere jeho nepěkné maškarní zpodobnění.

Tradičně se kobyla (klibna) dělává tak, že dva muži si položí na ramena žebřík, omotaný hrachovinou nebo jiným materiálem, přední muž nese hlavu, zadní ocas. Takováto kobyla může nést i jezdce. Variantou klibny je husar, kdy jeden muž jako jede na koni sestrojeného ze dvou velkých sít, která má připnuty k pasu, a z prostěradla. Stejně jako kobyla se někdy vyrábí i koza.

Pojďme se podívat ještě na další maškary. Muž se začerněným obličejem se snaží svobodným dívkám přivazovat k ruce nebo k noze kládu s řetězem či provazem.

fotografie: Pixabay

Mládenci s praporem, tzv. „voráči“ se snaží o voračkách, posledních třech dnech masopustu, vybírat za symbolické oborání katastru obce, aby se zajistila plodnost polí. Na koni sedí podivná maškara s hlavou na dlouhé tyči a snaží se nakukovat do oken okolních domů. 

Muž převlečený za babku kořenářku se pokouší prodávat místo bylinek seno. Další dva lidé jsou zase převlečeni za kozlíky. Mají pravou kozlí kůži a dovádějí v průvodu, trkají se a pobíhají kolem.

Vostřížkové mají kostým z barevných kousků hadříků.

Tzv. židé vůbec nepřipomínají rabína Löwa, ale spíše čerty. Celí jsou oděni do kožešiny doplněné kožešinovou kuklou s husími peroutkami, které z určitého úhlu pohledu připomínají rohy. Někdy si svoji kuklu vyrábějí ze stažené králičí kůže a růžky potom tvoří postavené králičí uši. Židé se chovají se dosti podivně – nic nechtějí, nic nenabízejí, jenom jakoby slídí, dorážejí na diváky a občas je dokonce uhodí rancem, pytlem smotaným do válce a uvázaným na provaze. Doprovází je šašci typického cirkusového vzhledu.

Mezi tradiční maškary patří i svobodná žena s nemanželským nemluvnětem v náručí (dorka), smrtka s kosou, či bába s dědkem v nůši a různá řemesla (např. doktoři, zdravotnický personál, holiči, řezníci, ševci, myslivci, kat), občas se objeví vlk nebo vodník. Vzácněji se vyskytuje „divý muž“. Jeho hlavním rysem je zarostlá tvář, což se imituje pomocí medu a máku (u mladého) nebo peří (u starého). Kupodivu nejde o himalájský import, ale o postavu, která je doložena už v raně středověkých pramenech.). Zelený muž je „zarostlý“ chvojím po celém těle, slaměník je celý oděn do slámy.

 

napsala Jitka Lenková

zdroj: http://zakrasnejsivimperk.cz/?p=121326