Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

13. KAPITOLA

Už v půl páté seděl Marek na nádvoří před hradem a nemohl se dočkat, až skončí poslední prohlídka. Když uviděl skupinku návštěvníků, jak vychází z hradu na nádvoří, spěchal za Zuzanou, aby mu dala klíče od kaple.

„Dobrý den, můžete mi dát klíče od kaple?“ zeptal se ji nedočkavě.

„Ahoj,“ usmála se na něj Zuzana.

„To víš, že jo, pro tebe všechno,“ laškovala s ním.

„Nepotřebuješ pomoct s výzkumem?“ zeptala se sladce protáhlým tónem, když mu podávala klíče.

„Ne, ne,“ odpověděl nervózně Marek, který se už viděl v kapli, jak zkoumá fresku archanděla Michaela.

„Kdybys sis chtěl někdy popovídat o hradu, nebo i o něčem jiném, tak bysme mohli zajít na skleničku,“ nabízela se mu dál provokativně Zuzana s podlézavě sladkým úsměvem.

Všiml si, že mu začala tykat, a tak přijal její nevyřčenou nabídku k tykání.

„Jo, jasně, někdy bysme mohli zajít na skleničku, ale teď pospíchám do kaple, promiň. Zatím ahoj,“ ukončil rozhovor a rychle zamířil ke kapli.

„Tak pa, budu se těšit,“ volala za ním Zuzana.

Marek rychle odemkl kapli a vyndal z batohu virguli. Pružinou v prstech měřil energetické pole u fresky archanděla Michaela.

Pružina jen mírně vibrovala i buzola reagovala normálně.

Zadíval se pozorně na fresku a rentgenoval ji očima kousek po kousku, zda by někde nenašel nějaký skrytý znak. V kapli se pomalu začalo stmívat. Nerozsvítil, ale vytáhl baterku a kuželem světla projížděl pozorně fresku. Mohl se tak lépe soustředit na zkoumanou část. Asi po hodině a půl marného pátrání v kapli rozsvítil a hledal, zda v některých částech malby se nevyskytuje nějaký zašifrovaný znak, který včera objevil na pískovcové skále. Nikde však nic nenašel.

Sedl si do výklenku ve zdi kaple a přemýšlel, kde by měl hledat souvislost včerejších zápisů s freskou Michaela.

Archanděl Michael, bojovník s temnými silami, velitel nebeské jízdy proti padlým andělům, ochránce proti mocnostem zla. Drak je symbolem zla.

Opakoval si Marek v duchu známá fakta.

Symboly odpovídají prvnímu zápisu >l =>

Thurisaz je démon/drak a z toho vyplývá boj, což může být i bojovník archanděl Michael, který je i symbolem ochrany proti zlu. Proto runy Týr a Algiz.

Dokonce to zapadá i do pověsti, v níž se píše o tom, že území Housky kdysi sužoval drak.

I z 2 zápisu >⁄ => >

se dá odvodit, že ochrana před démonem je bojovník archanděl Michael, který je víc bojovníkem, tedy především bojovníkem, protože boj zajistí ochranu. Proto asi boj je větší než ochrana.

„Hm, ale co dál,“ řekl otráveně.

Cítil, že se dostal do slepé uličky. Podíval se na hodinky. „10, už na to dneska kašlu,“ povzdechl a sebral batoh. Cestou ke dveřím zavadil pohledem o fresku lučištnice a v tom na místě ztuhnul. Vytřeštěným pohledem a se zatajeným dechem hypnotizoval prasklinu v dolní části fresky, kterou ještě předevčírem považoval za hlodající zub času.

„Doprrrr,“ vydechl ohromeně, když se vzpamatoval.

„Tak vida, žádný zub času,“ pokračoval překvapeně v samomluvě.

„No nekecej!“ řekl, když přistoupil blíž k fresce, aby si prasklinu prohlédl zblízka, „tohle je jasnej Trn, ale co znamená ten kosočtverec položený na boku připomínající znak ženského přirození?“

Vytáhl pružinu a změřil u obou prasklin energické pole, pružina vibrovala jak pominutá a pocítil brnění v prstech.

„No, že mě to hned nenakoplo, vždyť přeci tady u fresky mě taky brněly prsty,“ říkal, když vytahoval z futrálu foťák, aby si praskliny vyfotil.

Nejdřív si to stáhnu do počítače, porovnám se zápisy a zítra podrobně prozkoumám fresku lučištnice, jestli tu někde není ještě nějaký jiný znak, plánoval v duchu, když dával foťák do batohu.

Jakmile dorazil domů vrhl se počítači a stáhl si tam nové fotky a porovnával všechny tři zápisy.

<->

>l =>

>⁄ => >

První znak praskliny ve tvaru trnu potvrzoval jeho správný předpoklad, že u obou předchozích zápisů je první znak Trn.

Ale co znamená ten další? uvažoval v duchu.

Otevřel soubor s runami a hledal runy podobné kosočtverci. Jedinou podobu našel Inguzem, který vypadal jako klasický kosočtverec.

Je symbolem plodnosti, protože patří mírumilovnému a plodnému bohu Freyovi. Frey byl zobrazován falickou ikonou, a proto Inguz může být pokládána i za runu pro mužský pohlavní orgán.

„To by mě zajímalo, jak se z falického kosočtverce mohl stát obecně známý symbol pro vagínu,“ kroutil nechápavě hlavou, když dočetl poznámku u Inguzu.

Co když …..,napadlo ho najednou, je kosočtverec položený na bok s čárkou uprostřed symbolem obojího pohlaví? Nějakého hermafrodita, či hybrida. Nějaké nelidské bytosti, která vystupovala na zem z díry pekelné? „Kentauřice symbol kentauřice,“ vykřikl vzrušeně. No jasně! Vždyť ona není klasický kentaur. Je levoruká a má lví ocas. A některé prameny jí označují jako kentaura a jiné jako kentauřici. Není zcela jasné, zda je to on nebo ona. Na fresce nejsou vidět prsa. Má je zakryté levou rukou.

No zítra se kentauřici podívám pořádně na prsa, usmál se Marek.

14. KAPITOLA

„No nejsou ty chlapy blbý? Oni si zadarmo užijou fantastickej sex a ještě si stěžujou,“ zaslechl Marek Majku, když přicházel na nádvoří. Majka seděla u jednoho ze stolků a smála se s Danielou nad novinami.

„Dobrý den,“ usmál se Marek na obě.

„Dobrý den,“ odpověděly mu obě sborově.

„Copak vás po ránu tak rozesmálo? ptal se Marek.

„Další znásilněný chlap,“ smála se Daniela

„Chudák malej,“ dodala culící se Majka.

„Joo, o tom už jsem taky slyšel, ale mě se pořád ta blondýna vyhýbá,“ řekl s úsměvem Marek.

„Asi nechodíte do těch správnejch barů,“ smála se Majka.

„Asi ne,“ řekl s předstíraným smutkem Marek.

„No, ona to bude stejně nějaká nafouknutá bublina, aby se někdo zviditelnil,“ řekla Daniela.

„No možná to bude nějaká zhrzená milenka, která se mstí chlapům a dává jim do pití nějakou drogu, po který jim měkne srdce i mozek,“ zažertoval Marek a vzpomněl si na Rosťu.

„Půjčíte mi klíče od kaple?“ změnil náhle Marek téma rozhovoru.

„Jistě,“ řekla Majka. „Pojďte si pro ně,“ dodala, když vstala ze židle.

Už při prvním zkoumání fresky si Marek všiml praskliny, která procházela od luku přes tvář lučištnice až k jejímu rameni. Jenomže tenkrát ji nepřikládal žádný význam. Tentokrát ji však věnoval mimořádnou pozornost, zvláště jejímu tvaru. Šikmá čára se těsně před vlasy lučištnice lomila a pokračovala vodorovně přes její tvář a na druhé straně těsně za jejími vlasy se lomila dolů a splývala s horní linií jejího levého ramene a zad, jakoby lemovala její levé rameno a záda. Marek přejížděl očima prasklinu a hledal v ní nějaká podobu s nalezenými znaky.

Hm, usmál se v duchu. „Když člověk ví, co má hledat, jde to snadno,“ řekl, když v jedné části praskliny uviděl boční stěnu kosočtverce. Tvořila ji vodorovná čára procházející tváří se svislou čárou lemující její rameno a záda.

Ale co ta horní čára, uvažoval dál Marek.

Všiml si, že její linie směřuje přímo k horní linii levé ruky. V duchu čáru prodloužil dál až ke konci čáry, která lemovala záda lučištnice a dostal pomyslný trojúhelník nebo taky půlku kosočtverce s čárkou uprostřed.

„Když vlastně otočím horní čáru směrem dolů, tak získám půlku oboupohlavního symbolu,“ řekl spokojeně Marek, neboť tento objev mu potvrzoval, že se vydal v pátrání správným směrem.

Několikrát si prasklinu vyfotil. Ale kdo je kdo, uvažoval dál. Hledal nějaké další symboly, podle nichž by mohl určit, kdo je na fresce žena a kdo muž. Prohlížel si řetězec tmavých fleků mezi lučištnicí a člověkem, který připomínal tvar vlnovky. Hledal v nich nějaký symbol, ale na nic nemohl přijít. Rozhodl se, že se na ně podívá v počítači a několikrát si je vyfotil. Podíval se na hodinky. Třičtvrtě na deset, už budu muset vypadnout. Ještě si udělám pár fotek fresky, abych ji mohl doma zkoumat, řekl si v duchu. Když přiložil foťák k oku a zaměřil na luk a šíp, místo toho aby zmáčkl spoušť, odložil foťák od oka se slovy: „Já jsem vůl, vždyť důkaz o tom, kdo je kdo, je tu velkej jak kráva a přímo bije do očí. Luk a šíp je přeci položený týr, symbol bojovníka. Žádná lučištnice, ale lučištník a míří na ženu.“

Udělal ještě několik snímků různých části fresky a šel vrátit Majce klíče.

Marek seděl u počítače a zapisoval si dosavadní nálezy a doplňoval k nim další své dedukce, podle nových zjištění.

1. zápis >l =>

Z lučištníka/démona / draka vyplývá bůh války a vítězství/ boj/ bojovník a ochrana

2. zápis >⁄ => >

Z lučištníka/démona / draka vyplývá bůh války a vítězství/ boj/ bojovník je větší /víc než ochrana

3.zápis <->

Označuje lučištníka jako démona / draka a oboupohlavní bytost, anebo kosočtverec symbolizuje dvě opačná pohlaví na fresce.

Zadíval se na své poznámky a uvažoval o nějaké souvislosti, podle níž by zjistil, něco více o lučištníkovi a proč je označován za démona.

Přeci to nejsou jen zápisy ukazující na boj člověk s démony, říkal si v duchu. „No, uvidíme, co mi prozradí fotky,“ řekl a otevřel soubor s fotkami fresky, které si předtím stáhl do počítače.

Nejdřív zaměřil svou pozornost na levou paži a trup, jestli jejich linie mezi sebou netvoří nějaký obrazec. Zjistil, že ohnutá paže v lokti a čára naznačující prsa a s největší pravděpodobností mužská prsa, vytváří šipku směřující dolů. Otevřel si fotku celé fresky a kurzorem, jel dolů ve směru šipky. „Ahaaa,“ řekl, když kurzor dojel k prasklinám znázorňujících Trn s kosočtvercem. „No, to sice potvrzuje význam prasklin, ale na nic jiného to neukazuje,“ řekl zklamaně.

Uf, už toho mám dost, musím na chvíli vypnout mozek, nebo z toho zblbnu. Pozavíral soubory a vypnul počítač. Jeho žaludek dával se hlasitě najevo svou prázdnotu. „Skočím si na jídlo k Šampiónovi,“ řekl rázně.