Často si tuto chorobu lidé pletou s osteoartrózou, při níž dochází stárnutím nebo nadměrnou fyzickou zátěží v důsledku nadváhy či nevhodného jednostranného pohybu k mechanickému opotřebení kloubní chrupavky. Revmatoidní artritida má však zcela jiné příčiny. Běžně se zkráceně označuje jako revma, ale v medicínském slovníku bychom takovou chorobu marně hledali, protože revmatických onemocnění je celá řada různého původu a s různým průběhem. Avšak revmatoidní artritida mezi ně bezesporu patří.

fotografie: Freepik

Chybná imunita

Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé onemocnění postihující hlavně klouby, ale i další pohybový aparát jako jsou svaly a šlachy a leckdy i jiné orgány, třeba plíce, srdce nebo oči. Dosud není přesně stanovena její příčina, ale vzhledem k tomu, že u 80 % pacientů se objevuje revmatoidní faktor (produkce protilátek proti vlastním buňkám, v tomto případě proti chrupavce, čímž je vyvolán zánět), přiklánějí se vědci a lékaři k tomu, že příčinou nemoci je porušený imunitní systém.

A kde hledat příčinu náhlého nebo postupného vypuknutí onemocnění? Kdy dojde k imunologickým změnám? Svou roli jistě hrají dědičné faktory ve spojení s vnějšími vlivy - infekce nebo škodlivé látky. Riziko vzniku onemocnění velmi zvyšuje kouření.

Oboustranný problém

Až třikrát častěji jsou revmatoidní artritidou postiženy ženy než muži a tvoří až 70 % pacientů. Choroba se u nich objevuje ve spojení s klimakteriem, převážně tedy mezi 40. a 60. rokem věku. Mohou jí ale onemocnět i mladí lidé a děti, přičemž se nejčastěji udává věk vypuknutí choroby mezi 25 - 50 lety věku. V případě, že se onemocnění objeví před 16. rokem, jedná se o juvenilní artritidu.

Probíhá dlouhodobě a většinou přetrvává až do konce života. Střídají se období zlepšení stavu s atakem choroby. Postupně se omezuje pohyb, člověk nemůže vykonávat běžné každodenní činnosti, výrazně se zhoršuje kvalita života, u poloviny dospělých nejpozději do 10 let nastává plná invalidita a bohužel zkracuje o 7 - 10 let život.

„Nejčastěji bývají postiženy klouby horních končetin - zápěstí a drobné klouby rukou. Velmi typické pro revmatoidní artritidu je souměrné postižení. Jakmile onemocní klouby levé ruky, bývá současně zasažena i pravá ruka. Nemoc ale nevynechává ani velké klouby – ramena či lokty, kolena a kyčle“, dodává k onemocnění MUDr. Eduard Šťastný z ortopedické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol.

Ztráta pružnosti

Mezi příznaky patří zpočátku únava, pocit slabosti a člověk může i hubnout. Přidává se zvýšená teplota, zduření kloubu, případně měkký otok a citlivost na omak. Bolesti se vyskytují jak při pohybu, tak v klidu. Zánět totiž způsobuje zalití kloubu tekutinou, čímž dochází k poškození chrupavky a ke kloubní erozi, což kloub deformuje a zhoršuje jeho pohyblivost. Typickým příznakem je ranní ztuhlost trvající déle než 30 minut.

Zmírnění nepříjemných příznaků

Přes značný vývoj medicíny a farmakologie zůstává revmatoidní artritida stále nevyléčitelnou nemocí. Výzkumy se zabývají vývojem preparátů, které by ovlivňovaly chybné reakce imunitního systému. S přibývajícím věkem je pravděpodobné, že se k revmatoidní artritidě navíc přidá osteoartróza – nejčastější onemocnění kloubů. Na trhu jsou volně dostupné doplněk stravy, které mohou pomoci zmírnit projevy kloubních onemocnění,  jenž při pohybu působí bolest a  pohyblivost omezují.

 

Zdroj: FN Motol