(Borová Lada)

Tam co byl kdysi krásný dům,

se vítr prohání,

na loukách prochází se slunce.

Dobrý duch dávných let.

Někdo tam žil,

na poli se plahočil,

na jaře sel a na podzim sklízel.

Žil v radostech i starostech,

na pospas počasí.

Prožíval zrození nového života,

odchody do nebe,

koho rád měl.

Tam, co jsou dnes krásně voňavé louky,

se vítr prohání,

mezi náhrobky,

které jsou připomínkou,

doby zašlých časů.

Podívej se na tu krásu,

mír a klid.

Někdo tu žil,

a tam co je ten velký kříž,

stál kdysi kostel.

Jména známých neznámých,

v kámen vepsaná,

tu na věky spí.

Květinová postel jen zůstala,

z lučních květů utkaná,

na Knížecích Pláních,

kde zastavil se čas.