V každé době chtěly být ženy krásné. Po válce jim stačila opálená sirka, aby si udělaly obočí a řasy. Později přišla doba, kdy byly obchody poloprázdné a na jejich pultech nebyl žádný pořádný výběr. Přes to všechno existovala řada výrobků, které jsme milovali. Nejeden z nich přežil do dnešních dní, i když máme spoustu drogériích, které jsou přímo nabušené nejrůznějšími druhy zboží.

V padesátých letech toho moc nebylo. Budoval se socialismus a ženy se musely spokojit s málem. Kdo chtěl vypadat jako dáma z módního časopisu, ten musel improvizovat. Kdo se líčil, ten užíval zmiňovanou vypálenou sirku nebo krém na boty. To byly prostředky, které pomohly perfektně nabarvit obočí i řasy.

Místo laku na vlasy pak postačila cukrová voda nebo pivo.  Zlatá šedesátá přinesla velkou změnu. Přišla s nimi vlna výraznějšího líčení. To znamenalo vrstvu make-upu, používaly se oční stíny a nosily vysoko vyčesané drdoly. Líčidel ale na trhu bylo pomálu.

Šeřík i Olimon

V Česku byly výrobky z Maďarska nebo Polska a dodnes známý Dermacol. Běžně se také nedaly sehnat deodoranty. Velký výběr nebyl ani mezi mýdly. Ta lidé používali často místo zmíněných deodorantů. Obyčejná se dala pořídit za tři koruny a ta lepší stála korun sedm. Mezi ta známější patřilo norkové mýdlo, Šeřík, Růže nebo Olimon. Tak jako mnohdy dodnes se mýdla často dávala do prádelníků, aby oblečení hezky vonělo.
Za socialismu frčely například Živé květy. To byla lahvička, ve které se nacházela větvička/květina zalitá speciálním roztokem. Na trhu se pak nacházely další vůně, které se dovážely z dalších zemí, což byl třeba Duch Moskvy. Lepší vůně a další výrobky byl možné sehnat za bony v Tuzexu.

Na trhu bylo možno zakoupit krémy z Ústavu lékařské kosmetiky v Praze. Populární byla také Indulona, která se prodávala v hliníkovém obalu, nebo Nivea. Tyto dvě klasiky přežily až do dnešních dní. A muži? Těm musel na holení Pitralon a tím to všechno haslo.

Napsala Zuzana Zelenková

zdroj foto: makeup.com, retromanie-shop.cz