I moderní lékařská věda se obrací k těm léčivým rostlinám, které jsou osvědčeny tisíciletou zkušeností. Dalo by se i říci, že spotřeba léčivých bylinek neustále stoupá. Sběr v přírodě již zdaleka nedostačuje, a tak se některé druhy léčivek pěstují ve velkém, na plantážích.

Účinné látky v léčivých rostlinách jsou buď rozložené rovnoměrně v celé rostlině, nebo se hromadí v některých jejích částech, případně jejich nejvyšší obsah je jen v určitém vývojovém stadiu rostliny.

Z nadzemních částí se nejčastěji sbírá nať, lodyha, vrcholová část rostliny v mladém stadiu, pupen, kůra, list, dřevo, květ a plod. Z podzemní části často sbíráme kořen, oddenek, hlízu nebo cibuli. Při sběru je důležité vystihnout vhodnou dobu pro sběr té které léčivky a rovněž zachování správné technologie během sušení. Tyto sbírané části léčivých rostlin po usušení nazýváme rostlinnými drogami.

Sbíráme-li rostliny v přírodě, je nutné si uvědomit, že některé léčivé rostliny mohou být i chráněné. Navíc je zakázán sběr v rezervacích a chráněných krajinných oblastech. Všeobecně pak při sběru v přírodě platí, že je potřeba sbírané rostliny na jejich nalezištích zachovat, takže vždy musíme na stanovišti zanechat dostatečné množství exemplářů, aby se léčivky mohly vysemenit a dále rozmnožit.

Pokud najednou sbíráme více druhů rostlin, musíme předejít jejich případné záměně. V takovém případě bychom měli mít k dispozici oddělené koše nebo sáčky. Zvýšená opatrnost je pak na místě při sběru jinak jedovatých rostlin, které je nutné sbírat odděleně od ostatních bylinek, a podle možností sbíráme raději vždy jen jeden druh. Při manipulaci s jedovatými rostlinami nejíme, nedotýkáme se obličeje a zásadně si nemneme oči. Po sběru nezapomeneme na důkladné umytí rukou.

Nasbírané rostlinky se snažíme neznečistit zeminou, pískem, ale ani trávou. Nasbíraná droga má být ideálně zcela čistá a neměla by obsahovat žádné příměsi. Sběr rostlin se má provádět za zcela suchého počasí, nikoliv po dešti nebo brzy ráno, kdy jsou ještě rostlinky pokryté rosou. A samozřejmě nikdy nesbíráme rostliny, které zcela spolehlivě neznáme.

Pro léčebné využití by sbírané rostliny měly být zdravé a dobře vyvinuté. Vadnoucí, usychající a nemocné rostliny do našeho sběru zkrátka nepatří. Listy a velké květy trháme ručně, na drobná květenství lze použít i hřeben. Plody sbírejte ručně nebo hřebenem. Natě seřezáváme nožem, kořeny opatrně vypichujeme lopatkou nebo rýčem. Určitě nevytrháváme celé rostliny i s kořeny. Při sběru listí nikdy neotrháme všechny listy jedné rostlinky.

Sušení léčivých rostlin je snad nejdůležitější činnost hned po jejich sběru. Pro sušení je potřeba mít k dispozici dostatečný a rovněž i vhodný suchý prostor, s příznivým prouděním vzduchu. Léčivé rostliny nikdy nesušíme na přímém slunci, ztrácely by tak své léčivé látky. Vhodným prostředím pro sušení jsou například půdy, ovšem pozor na prach. Prašné prostředí není k sušení vhodné, neboť je nehygienické.

Každý prostor, který nakonec zvolíme, musí být důkladně vyčištěn. Jako podložku pak můžeme využít například dřevěnou desku nebo papír. V letním období se rostliny suší poměrně dobře.   Problém by mohl nastat při dlouhotrvajících deštivých dnech nebo během sychravého podzimu, kdy často již dosušené rostliny vlhnou vlivem zvýšené vlhkosti v ovzduší. Jako prevence se kupříkladu doporučuje přikrytí dosoušeného rostlinného materiálu papírem.

Částečně již usušené rostliny se mají obracet a načechrávat. Zvýšenou opatrnost při sušení si zaslouží heřmánek a divizna, jež se snadno drolí. Všechny rostliny sušíme tak dlouho, dokud nejsou  zcela křehké. Během sušení by neměly ztrácet svoji původní barvu.

Usušené drogy nakonec uchováváme v suchých místnostech, a to nejlépe v pytlích, žocích nebo v bednách vyložených papírem. I dobře usušený materiál je pak potřeba občas provětrat, aby se nezapařil.

Napsal Petr Matura

foto: wikipedia.com, pixabay.com