„Pravda je přístupná všem. Ještě nikdo ji neuchvátil pro sebe.“ Seneca

Nedávno se mi dostala do rukou knížka "Když Nietzsche plakal" (autor Irvin D. Yaloma, význačný americký psychoterapeut), pojednávající o životě velkého německého filosofa Frederika Nietzscheho. Ten, přestože měl vážné zdravotní problémy, odmítal připustit, že původ jeho nemoci je v psychice. Až když se jeho přítelkyni podařilo lstí ho dostat na léčení, byl výsledkem překvapen.

Spousta lidí odmítá odbornou pomoc při řešení svých psychických problémů. Že je bolí hlava, noha, trápí zažívání, nespavost, únava, jsou ochotni připustit kdykoliv. Avšak při vyslovení slova psycholog, nebo psychiatr, jako bys pokropil čerta svěcenou vodou.

Nedávno mě jeden příbuzný, překvapil tím, že "na sobě začal pracovat sám“. Svěřil se mi: „To si lehnu do klidu, zavřu oči a myšlenkami jedu zpět po kolejích prožitého života. Někdy se nestačím divit, co všechno se mi vybaví. Zrovna včera: Viděl jsem se jako malý kluk. Babička mně podává tašku s peněženkou a posílá do obchodu. Při ukládání nákupu do tašky objevuji na dně mezi papíry zapadlou stokorunu. Bezděky ji strkám do kapsy. Proboha!, zděsím se vzápětí. Vždyť já kradu! Ale stovku jsem nevrátil, už jsem si představoval, co všechno si za ni koupím. V té včerejší bezesné noci jsem pak prosil mrtvou babičku za odpuštění, brečel jako malý kluk, takže ráno jsem měl místo očí jen škvírky. Neumíš si ale představit, jak moc se mi ulevilo...“

Pokaždé, kdy člověk na sobě začne pracovat, se mu vyjeví něco, o čem neměl ani tušení. Natož aby si uvědomil, že právě to může být původcem jeho fyzických obtíží. Naše podvědomí to však ví a je nám ochotno kdykoli pomoci. Má to však jeden háček: Připustit si, že takové problémy v nás existují.