Ti z vás, kteří si víno oblíbili, ale ještě se necítí „pevní v kramflecích“ při degustaci, přináší návod, jak na to.

Krok č. 1

Nejprve se seznamte se vzhledem vína. Zrakem posuďte čistotu, barvu a viskozitu vína. Víno by mělo být čiré, bez jakýchkoliv matných či zakalujících tónů. Barva vína vypovídá o jeho stáří, původu, odrůdě, způsobu zpracování a také o vyzrálosti hroznů. Sklenici držte za stopku nebo za patu, jedině tak objektivně posoudíte kvalitu daného vína.

Krok č. 2

Než si k vínu přivoníte, je potřeba sklenicí zakroužit. Tímto pohybem zajistíte provzdušnění vína, zvýšení koncentrace aromatických látek ve sklenici a také zjistíte na vnitřní straně sklenice viskozitu vína. Viskozita závisí zejména na obsahu extraktu vína, alkoholu a zbytkového cukru.

Krok č. 3

Následuje přičichnutí k vínu. Čich je možná nejdůležitějším smyslem při hodnocení vína. Při posuzování vůně je potřeba vsunout nos hluboko do sklenice. Jedním silnějším nadechnutím zachyťte maximum aromatických látek a snažte se je identifikovat. Nejdůležitější je první dojem po nadechnutí, kdy máte čichové buňky nejcitlivější. Při častém přivonění dochází k snížení citlivosti vašich čichových receptorů. Každé víno má své typické aromatické látky, které jsou dány odrůdou, fermentací a zráním vína v sudu a láhvi.

Krok č. 4

Teprve v tento okamžik přichází na řadu samotné ochutnání vína. Do úst si vezměte asi tolik vína, kolik by se vešlo na polévkovou lžíci, a posuzujte jej dle několika hledisek. Bezprostředně poté, co se víno dostane do úst, se hodnotí intenzita chuťového vjemu. Posuzuje se čistota chuti, tedy přítomnost či absence rušivých tónů, kvalita chuti, tedy její obsah a harmonie, a v neposlední řadě také dochuť – délka trvání chuťového vjemu po polknutí (případně vyplivnutí). Voda, kterou pijete k vínu, může celkový chuťový dojem výrazně ovlivnit. K správnému vychutnání vína a poznání jeho celého chuťového spektra proto vždy patří pramenitá voda neutrální chuti, nikoliv například chemicky ošetřená voda z vodovodního řadu.

Krok č. 5

Víno v ústech „poválejte“ po celém jazyku tak, aby se dostalo na všechny chuťové pohárky, tedy čtyři základní chuťové směry: sladký, slaný, kyselý a hořký. Poté můžete do úst nasát trochu vzduchu; tím se uvolní další aromatické látky, které jsou vnímány nosem. Doba, po kterou byste měli mít víno v ústech, je cca 10 sekund.

Krok č. 6

Po posouzení všech chuťových vjemů profesionální degustátoři obsah úst nejčastěji vyplivnou do připravené nádoby, to proto, aby alkohol nenarušil jejich koncentraci. Není ale nad to dobré víno polknout a vychutnávat si chuťový prožitek až do konce. Po vyplivnutí či polknutí vína sledujete dochuť a perzistenci. Před dalším douškem vína se nezapomeňte napít pramenité neutralizující vody.

Jak víno správně servírovat

Při servírování vína nepodceňujte správný výběr sklenice. Ta totiž dokáže co nejlépe rozvinout chuť vybrané odrůdy. Aby výsledná chuť opravdu vynikla, měla by sklenice splňovat několik základních kritérií. Měla by být vyrobena z čirého skla, jen tak lze správně posoudit barvu a čistotu vína. Sklo sklenice by mělo být co nejtenčí, tlusté sklo totiž tvoří větší překážku mezi vašimi ústy a vínem. V tenké sklenici bude víno lépe lahodit vašim chuťovým pohárkům.

Pro různé typy vín jsou určeny různé tvary a velikosti sklenic. Obecně se rozlišují celkem tři základní tvary sklenic. Při servírování šumivých vín se používá sklenice zvaná „flétna“. Je vysoká, štíhlá a k vrcholu mírně zúžená. Má schopnost udržet nižší teplotu nápoje a dá vyniknout perlení vína.

Bílé víno by se mělo podávat ve sklenici typu „tulipán“. Mírně protáhlá sklenice se zužuje směrem k hrdlu – lépe se tak kumuluje aromatický projev vína. Sklenice má zahnutý okraj, přes který se z bílého vína lépe do nosu uvolňují aromatické sloučeniny.

Červená vína se hodí do otevřenější sklenice, je pro ně totiž důležitý větší styk se vzduchem. Díky kulatému a širšímu tvaru této sklenice přichází červené víno do kontaktu s větší plochou skla a snadněji se tak zahřívá.

Při výběru sklenice by se neměla podceňovat ani délka stopky, která by měla být tenká, a stabilita podstavce. Sklenice se při pití vína drží vždy právě za stopku a nikdy ne za stěny – víno se pak zbytečně zahřívá.

 

Zdroj: Babinet.cz