Mojí babičce

Moje milovaná, tolik let už Tě znám,

vím, bylo to těžké, za co jen ten život stál?

Tvá léta, bílé vlasy, bílé skráně,

jako z nebe poselství... sněžné stráně.

Milovala jsem Tě upřímně a milovat nepřestanu,

Ty do nebe... a já za své hříchy kam... na kterou stranu?

Ty si krásně spíš, na nic už nemyslíš, nic Tě netrápí...

ale co já tady bez Tebe .. kdo mi duši pohladí?

To jen tys uměla, to jen babička umí...

tvá řeč jak voda šuměla, teď bez Tebe... rady si nikdo neví.

Jak chápat co děje se, jak slyšet smrti hlas?

Byla jsi tu a slibovala, že nikdo nezkřiví nám ani vlas.

Tvá láska, moudrost a opora mi velmi chybí,

bojím se a vím, že bez Tebe budu dělat chyby.