V České republice žije více než půl milionu lidí, kteří mají onkologickou diagnózu, což představuje téměř 5 % obyvatelstva. A počet pacientů neustále roste. Jedním z důvodů tohoto nárůstu jsou tak trochu paradoxně inovace v onkologické léčbě. Na řadu typů rakoviny totiž existuje léčba, díky které se dříve fatální diagnóza mění v dlouhodobě zvladatelné chronické onemocnění. Pacienti žijí déle a současně s velmi dobrou kvalitou života. Důvod je prostý – moderní biologická a cílená léčba. Ta ale není dostupná všem.

Když se řekne biologická léčba, řada lidí si možná představí bylinky nebo přírodní doplňky stravy. Jde ale o léky, jejichž účinné látky jsou vytvořeny z biologických zdrojů – může jít o živé buňky nebo o organismy, jako jsou např. kvasinky nebo bakterie. Vytvořit biologický lék je velmi složité, je to takové malé science fiction, které umí jen pár farmaceutických společností na světě. Všechny biologické léky jsou zároveň léky cílenými, to znamená, že účinkují přímo (cíleně) v místě, kde nemoc vzniká. Také proto mají méně nežádoucích účinků než léky chemické a jejich přínos je velký například v oblasti autoimunitních onemocnění, při kterých vaše imunita bojuje proti vašemu tělu. Z medicínského hlediska se biologická léčba stala „zlatým standardem“ léčby v mnoha důležitých lékařských oblastech, například v onkologii, neurologii, revmatologii či dermatologii.

První biologické léky se začaly vyvíjet v 70. letech díky tehdejšímu počátku revoluce v biotechnologiích. Ta vyústila ve vývoj nové třídy léků – biologik. Biologika dokážou efektivně blokovat či naopak uvolňovat určité procesy v buňce, což ve svém důsledku způsobuje léčení či vyléčení choroby. Dnes existuje mnoho forem biologik, patří sem např. i vakcíny, růstové hormony či imunoterapie. Celosvětově se dnes mohou pacienti léčit více než 200 biologickými léky. Navíc většina těch nejvíce užívaných biologických léků ztratí patentovou ochranu do roku 2020, což povede k značnému nástupu tzv. podobných léků, také biosimilars. Biosimilars jsou biologické léky, které jsou vysoce podobné originálním biologickým lékům, které právě ztratily patent. „Návod“ na jejich výrobu tak mohou použít i jiné firmy, čímž se cena takových léků snižuje a zvyšuje se dostupnost biologické léčby pro pacienty. Ceny biosimilars však nikdy nemohou být tak nízké, jako jsou ceny kopií chemických léků, tzv. generik. Vývoj biosimilars je totiž stále vývoj biologického léku, a tudíž stojí 40- až 80krát více než vývoj generika. A proč je vlastně biologická léčba tak žádaná? V terapeutických oblastech, ve kterých se objevila, způsobila doslova revoluci v léčbě. Velmi dobře to vědí pacienti, kterým výrazně pomohla v boji s těžkou chorobou, nebo dokonce zachránila život. Bohužel se ale do českého zdravotnictví dostává pomaleji, než by bylo třeba.

Překážky bránící českým pacientům v dosažení nejmodernější léčby

Typickým případem je cílená léčba u rakoviny prsu. Podle údajů ministerstva zdravotnictví je rakovina prsu nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním žen v České republice. Každoročně onemocní více než 7 000 z nich. I přes nesporné přínosy moderních léků v medicíně však nemá jedna ze skupin těchto pacientek – žen s rakovinou prsu v metastatickém stadiu – přístup k nejmodernější cílené léčbě, která může výrazně prodloužit jejich život a zlepšit jeho kvalitu.

„V některých případech by pacienti nejvíce profitovali z léčby cílenou terapií, která prokázala v klinických studiích prodloužené přežití s velmi dobrou kvalitou života. Ta ale často v České republice nemá dosud úhradu, a to u různých onkologických diagnóz,“ rozebírá současnou situaci Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. „Léčba zhoubných nádorů se vyvíjí a u většiny z nich vždy existuje nějaká starší, ale zpravidla méně účinná možnost terapie. Přínos pro nemocné, tedy pro plátce péče, není rozhodující. Obvykle žádáme o léčbu, jejíž přínos je podložen výsledky klinických studií a v jiných evropských zemích je standardně hrazená. Je součástí evropských i mezinárodních léčebných doporučení a její cena je stejná nebo nižší než terapie, která je v podobných případech již u jiných diagnóz několik let hrazená. Proces implementace těchto léků do našeho léčebného systému je neúnosně dlouhý a v individuálních případech nemocné poškozuje,“ dodává Tesařová.

Přínosy biologických léků jsou stejně vysoké jako náklady na ně. Právě jejich vysoká cena je důvodem, proč k nim ministerstvo zdravotnictví omezuje přístup pacientů. Jenže situace není jednoznačná. Moderní léky tvoří jen 6 % celkových nákladů zdravotních pojišťoven. Stabilitu zdravotního systému však ohrožují i jiné aspekty jako je stárnutí populace, nízká zdravotní gramotnost či podceňování preventivních programů.

Naštěstí pro pacienty v České republice působí mnoho pacientských sdružení, která vědí o přínosech biologické a cílené léčby a znají také velmi dobře bariéry, se kterými se musejí pacienti potýkat. Možná nejvíce jich působí právě v oblasti onkologie. Jsou připravena poradit a pomoci pacientům a jejich rodinným příslušníkům, kteří se na ně obrátí.