Ještě před svatbou jsem byla obětí dokonaného násilí. Pak jsem měla velký problém v oblasti sexuálního života. Dlouho mi trvalo, než jsem si vedle nějakého partnera připadala příjemně. Až jsem potkala svého manžela. Tehdy jsem mu řekla, co se mi stalo a on byl velmi dlouho trpělivý a naprosto tolerantní. Dobře věděl, že nejsem schopná plnohodnotně fungovat, co se ložnice týče. Ještě dlouho po svatbě jsme se k sexu dostávali pomalu a opatrně.

Po jeho boku jsem za ta léta ten traumatizující zážitek dokázala trochu překonat. Za mnohé mu vděčím, ale v posledních dnech mi můj muž přidělává velké starosti. Vyžaduje po mně najednou orální uspokojení. Já ho však nejsem schopná. Tohle jsem mu říkala hned na začátku. Celou dobu se dušoval, že o nic nejde. Že to po mně nebude nikdy chtít, když se mi to tolik hnusí. Pravda, je zvláštní, že orální uspokojení jsem schopná přijmout, ale nejsem schopná jej dát. A to mému muži vadí.

Nejdřív se o to pokoušel opatrně a šel na mě pomalu. Teď však začíná měnit taktiku a zdá se mi, že mu to opravdu leží na srdci. Pořád na mě doráží, pochtívá, kňourá a tlačí na mě. Nejvíc mě mrzí, když zmiňuje, že můj otřesný zážitek se stal už v pravěku, tak bych se mohla trochu snažit. Pocit, který ve mně zůstal, se ale nevytratil ani po tolika letech. A asi se ani nikdy nevytratí úplně. A on se mu tímto způsobem najednou vysmívá.

Náš sexuální život byl díky mně vždycky tak nějak neúplný, ale teď je v troskách. Nedokážu mu splnit to, co po mně chce. Už si ani nebere servítky a naštvaně odchází z postele, když odmítnu. Je mu úplně jedno, že pak do rána brečím do polštáře a hluboce se trápím. Je to mezi námi momentálně naprosto chladné a já s tím neumím pohnout. Už se mnou o tom nechce mluvit, protože podle něj si v tom prý libuju a namluvili jsme se o tom už dost. Celé ty roky prý pořád jen mluvíme a všechno se točí kolem mého neštěstí. Já jeho pohled i chápu, ale nedokážu s tím hnout. Nepomohl mi ani psychiatr a já už nevím, kam se obrátit. Na druhou stranu si říkám, že manželovi vyhovím téměř ve všem a zasekneme se absurdně právě na tomhle? Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nezklamal. I přesto, že tolik let projevuje snahu a pochopení.

Alice, 31 let

 

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová