Nedělní ráno bylo podobné tomu předešlému, jen s tím rozdílem, že manžel ležel šíleně vysílený po včerejší práci, která se protáhla až do samotného večera, a já se motala po kuchyni. Zapnula jsem překapávač a mlčky pozorovala, jak odpařená voda po kapkách stéká přes filtr na topinku na dezertní talířek. Manželův telefon dvakrát ostře kvíknul. Rozhlédla jsem se, protože mě překvapilo, že ho nechal v kuchyni. Pečlivě totiž dbal na to, aby měl mobil vždy po ruce, a tak s ním chodil i do koupelny. ?Přišla ti zpráva!? zavolala jsem ochotně do ložnice. ?Chceš ji přečíst??? Jistě!? slyším rozespalou odpověď, a tak jsem nelenila a aparát odemkla. JAK JSI VCERA DOJEL? MELA JSEM O TEBE STRACH, KDYZ PADLA TAKOVA MLHA!?

přečetla jsem sdělení bez podpisu, které byla odeslané z netu a rozbušilo pekelně moje srdce. Tak kdo mi píše?? zavrčel manžel netrpělivě, když jsem nápadně ztichla. Bez jediného slova jsem došla do pokoje a vložila mu do natažené ruky mobil.

Přečetl si esemesku a já na jeho tváři zaznamenala skoro akční změnu. Vzájemná komunikace našich očí se jakoby pokroutila. Černé panenky jeho žlutozelených očí se na okamžik rozšířily překvapením, ale okamžitě se ovládl. Co to je za nesmysl?? sykl udiveně pozoruje displej. ?To bych se měla zeptat já tebe!? vyhrkla jsem hrozivě. ?Neříkal jsi náhodou včera, že jedeš na melouch k Jirkovi? Tys byl u nějaký ženský??

Rozhodil dezorientovaně svalnatými pažemi. To jsem teda nebyl. Předělával jsem Jirkovi skoro celou koupelnu. Můžeš se ho klidně zeptat!? vyzval mě, protože věděl, že to neudělám. Mám svoji hrdost a kontrolovat dospělého člověka a ještě k tomu manžela, to je pod moji úroveň. Ale hlavou mi to vrtalo! ?Nebudu se nikoho ptát. Ale ty mi laskavě vysvětli, kdo ti teda píše?? pokusila jsem se zachovat klid.? Nevím!? Dan zvýšil hlas. ?Hm.? Na nic chytřejšího jsem se nezmohla a cítila jsem dost bezmocně. Do mého mozečku se provrtal červíček žárlivosti a nakladl tam svoje larvičky.

Vzpomněla jsem si, že včera, než manžel odcházel na melouch, tak se nejdřív osprchoval, oholil a navoněl. A co bylo důležité a co do mojí šedé kůry mozkové včera nedošlo, bylo to, že nešel za prací jako obvykle v montérkách, ale v civilu! To bylo to divné!

Zpražila jsem ho vzteklým pohledem, protože jsem mu nevěřila ani slovo, a v duchu jsem sváděla boj sama ze sebou. Mám tuhle kontroverzní příhodu hodit za hlavu, anebo se v ní nimrat? Vsadím se, že byl u svojí milenky! Ale můžu to dokázat? Těžko, mám v ruce jen svoje podezření. Abych se přesvědčila o pravdě, musela bych ho asi stopovat a to je pod moji úroveň. Budu se muset smířit s jeho primitivním vysvětlením, protože já v podstatě ani svého muže při nevěře přistihnout nehodlám. Co bych z toho měla? Kašlu na to, pouštím to z hlavy a žiju dál.