Estetickou plastickou operaci nosu žádají dva druhy pacientů. Jedni mají, ať už od narození nebo vlivem úrazu, tuto část obličeje natolik problematickou až „extravagantní,“ že se tím obvykle velice trápí. Výsledek takové plastické operace bývá velmi určující a značně pozmění celkový vzhled obličeje a celý jeho výraz. Naopak u řady žen a mužů si navzdory plastice nosu konkrétní změny nevšimnete, jen máte pocit, že jim to více sluší, vypadají lépe a jemněji. Jde totiž o pacienty, u nichž stačí méně nápadná korekce nosu.  Tak jako tak ovšem platí, že estetická úprava nosu je nejnáročnější plastickou operací, která vyžaduje značnou zkušenost a um operatéra. O podrobnostech hovoří plastický chirurg Jaroslav Hirňák z Perfect Clinic.

„Operaci nosu považuji za nejnáročnější a nejdelikátnější výkon v estetické chirurgii. I když jsou vypracované základní operační postupy rhinoplastiky (operace nosu), každý nos je jiný, a proto žádné dva nosy nelze operovat identickým způsobem,“konstatuje Jaroslav Hirňák. Podle lékaře musí být plastický chirurg natolik předvídavý a zkušený, aby byl schopný řešit různé komplikace během zákroku. Například pokud uvolňuje při operaci celou kostru nosu, může dojít k nežádoucímu vylomení mimo plánovanou linii, anebo při snášení hrbolu na nose zase k vylomení většího kostěného bloku.

Druhou kapitolu rizik představuje pooperační hojení. „Nos po operaci ještě „pracuje“ jeden rok i déle. Po celou tuto dobu může dojít k nepříznivým změnám, které si někdy vyžádají i další operaci,“ upozorňuje Jaroslav Hirňák a doplňuje podrobnosti: „Mohou dlouho přetrvávat otoky, může dojít k nepříznivému hojení jak na hřbetu nosu - při snesení hrbolu může výraznější jizva způsobit nárůst nového hrbolu, tak i v oblasti měkkých tkání nosu - například deformace a vychýlení hrotu.“

Nos jako dominanta obličeje

Plastický chirurg se tím rozhodně nesnaží odradit potenciální zájemce o tento zákrok. Naopak je přesvědčen, že pro mnoho klientů je plastika nosu zásadním přínosem pro duševní rovnováhu a kvalitu života: „Nos je dominantou obličeje a jakákoliv jeho nápadnější odchylka může pokazit celkový estetický dojem a téměř vždy vyvolává pozornost okolí a může být příčinou velkých, především duševních útrap, a to nejenom u psychicky labilnějších osob. Málokterý jedinec s „normálním“ nosem dokáže pochopit míru komplexu člověka, který se narodil, či v průběhu života vlivem nemocí či úrazu získal, „jiný, extravagantní“ nos. Nicméně bývá hluboká,“ míní Jaroslav Hirňák.

Už proto by podle Hirňáka měl operatér vždy svého pacienta pečlivě předem připravit na možné komplikace související s touto náročnou operací.  A také jej upozornit, že u operace velmi nápadného nosu dochází skutečně k natolik razantní změně jak pro něj samotného, tak i pro jeho okolí. Tedy bývá na místě pečlivě zvažovat i načasování zákroku například spojené se stěhováním, změnou zaměstnání, atd.

Hrboly a bambulovité nosy

Plastičtí chirurgové mohou operovat nos dvěma metodami, zavřenou či otevřenou. Při uzavřeném přístupu je řez veden tzv. naslepo v nosních průchodech, a proto po operaci nezůstává kožní jizva. Tento způsob je upřednostňován u primárních rhinoplastik (první operace), protože je rychlejší, šetrnější a s neviditelnou jizvou. Naopak otevřený způsob, kdy chirurg provádí krátký kožní řez nad přepážkou, může nadzvednout hrot nosu, a tím získává lepší přístup k strukturám nosu, je využíván většinou u sekundárních rhinoplastik. U nich není úplně jasné, na kterých strukturách a jakým způsobem se již opakovaně operovalo, a proč i tak došlo k neúspěchu. Je to pracnější způsob, ale poskytuje perfektní přehled o anatomických poměrech hrotu nosu. Výsledkem operace touto metodou je krátká zhruba 4milimetrová jizva na kůži, která je ovšem po několika měsících téměř neviditelná.

Zákrok se s výjimkou úpravy jen hrotu nosu provádí v celkové narkóze s následnou jedno až dvoudenní hospitalizací. „Nejčastěji pacienti žádají zmenšení hrbolu a úpravu tzv. bambulovitého nosu, ale také celkové zmenšení a zjemnění nosu,“ uvádí Jaroslav Hirňák. Nos se dá zúžit a dokonce lze pozměnit jeho sklon. Pozvednutý pršáček není nemožný. Podle konkrétního nálezu plastický chirurg stanoví, zda postačí provést jen částečnou operaci, tedy samostatně zasahovat pouze do měkké či jen do kostěné části nosu.

Samostatně lze korigovat malé asymetrie, někdy nevýrazné hrboly, široké nozdry a často i samostatně hroty nosu. Pokud je hřbet jinak štíhlý, lze zvednout hrot chrupavčitým štěpem, jehož umístěním na hřbet nosu se dá modelovat i nos sedlovitý.  Navzdory méně rozsáhlému zásahu do organismu není ale podle plastického chirurga dílčí úprava nosu co do estetiky výsledku vždy tím nejlepším řešením.  „Například po snesení hrbolu na hřbetu nosu dochází k jeho rozšíření, což esteticky nepůsobí dobře. Také zúžení a zjemnění hrotu nosu při celkově mohutném, širokém nosu by mohlo působit nepřirozeně. V těchto případech ideálním řešením bývá kompletní rhinoplastika se zásahem do kostěné části nosu,“vysvětluje lékař.

Vybočená přepážka může omezovat dýchání

Pacienti se podrobují operaci nosu nejen z estetických, ale i ze zdravotních důvodů. V takových případech mívají problémy s dýcháním nosem vlivem vybočené nosní přepážky, která brání adekvátnímu proudění vzduchu. Tato deformita bývá růstová či poúrazová a operaci provádějí rhinochirurgové obvykle na ORL pracovištích. S odstupem od zdravotní operace je pak možné ještě provést estetický zákrok. Respektive některá pracoviště, nabízí spojení obou výkonů do jedné operace.

Co vypadá zle, nebolí

Po plastické operaci se na obličeji objevují poměrně rozsáhlé podlitiny, ale navzdory neutěšenému vzhledu je pozákroková bolestivost téměř nulová. Ihned na sále je na nos přiložena sádra a do nosních dírek vložena tamponáda, která se odstraňuje za dva dny. Do té doby pacient dýchá ústy. Sádra na nose se ponechává po dobu 14 dnů nepřetržitě, poté se přikládá ještě další týden vždy na noc, aby během spánku nedošlo k náhodnému poranění. Další zhruba měsíc po sundání sádry by si měl pacient provádět 10 – 15 krát denně tlakové masáže, které zabraňují tvorbě jizvy a uvolní kůži. Ovšem kvůli „práci“ nosu je až teprve po několika měsících možné objektivně zhodnotit výsledek operace.

Operace nejdříve v 18 letech

Rhinoplastiku je možné provádět až po ukončení vývoje a růstu nosu, tj. po 18tém roce života. Zároveň ne později než zhruba ve 35 letech věku s ohledem na stárnutí kůže. „Vlivem civilizačních neduhů, jako je kouření, alkohol a nedostatek spánku je kůže poškozovaná stále více, což není pro radikálnější výkony ve vyšším věku vhodné. Jakýkoliv zásah na nose totiž znamená změnu jeho tvaru a po všech zúžujících, zkracujících nebo odstraňujících zásazích zůstává kůže v relativním přebytku.  A jenom zdravá, mladá a přiměřeně hrubá kůže má zachovalou elasticitu a retrakční schopnost přizpůsobit se novému objemu, novému tvaru nosu,“ konstatuje Jaroslav Hirňák.

Více vyhledávají rhinoplastiku ženy, ale i mezi muži mívají plastičtí chirurgové mnoho pacientů.