Komunikace vše nevyřeší. Někdy je to spíše takové zaklínadlo. Ve fungujících partnerstvích jsou také věci, o kterých se prostě hovořit nemusí. Jedná se o taková témata, kdy ono „cosi“ partneři cítí či vnímají stejně a v zásadě jim stačí pouze pohled do očí. Ale pak jsou to také témata, která je vcelku zbytečné dlouze rozebírat.

Například jeden z partnerů je ten den velmi unavený, podrážděný a vznikne hádka o drobnost. Jestliže po nějaké době ten z partnerů, který hádku „způsobil“, dokáže přestat být naštvaný a například se omluvit, že vybuchl zbytečně, či přijít a mile se usmát, může se pokračovat dál celkem v pohodě.

Jestliže však jeden z nich tvrdošíjně trvá na detailním rozebírání celé situace a nutí partnera sdělit, proč že je podrážděný, může se dostat i tam, kam původně nechtěl. Takto totiž lze velmi snadno pokazit nejen celý večer, ale i dalších několik dní. Dnes je velmi módní neustále hovořit o pocitech, o tom, jak je potřeba vše si sdělovat a o věcech komunikovat.

Mlčící soulad

Ale neměli bychom zapomínat, že v dlouhodobých partnerstvích musí fungovat také jakýsi mlčící soulad. Znala jsem jeden „psychologický“ pár, který až do úmoru věci rozebíral a snažil se jim přijít na kloub. Další z mých kolegů psychologů jim však jednou řekl, že budou asi prvním párem, který psychoterapie zabije.

Je tedy pravdou, že mnoho věcí plyne z komunikačních nedorozumění. A stává se, že jeden řekne „a“, a druhý slyší „e“. Ne vždy je ale třeba vše rozebírat. V partnerství je třeba také jakýsi nadhled a schopnost povznést se nad věci.