Jednou z nejčastějších příčin demence je Alzheimerova choroba. Touto chorobou trpí až 5 procent lidí starších 65 let, přičemž jedna třetina z nich je stižena lehkou formou, druhá střední a poslední třetí třetina nejtěžší formou nemoci, která si vyžaduje trvalý ošetřovatelský dohled.

Stanovení diagnózy za života pacienta je obtížné a nemusí být přesné. Jistotu totiž může přinést teprve pitva. Tehdy se dají na preparátech mozku rozeznat charakteristické plaky skládající se z bílkoviny zvané amyloid. Vedle toho je v mozku člověka s Alzheimerovou chorobou snížen počet neuronů a ty zbylé mohou být poškozené. Tkáň mozku se zmenšuje, atrofuje.

Příznaky choroby odpovídají stupni poškození jednotlivých částí mozku. Pacient si uvědomuje, že u něj během posledních jednoho až dvou let probíhalo zhoršování paměti.

Postupně selhávají intelektové schopnosti, jako je psaní, počítání, čtení, schopnost učit se a chápat nové a vybavovat si staré skutečnosti. Též je poškozena prostorová orientace, nemocný často netrefí domů či bloudí po vlastním bytě.

Ušetřeny nezůstanou ani emoce, dotyčný začne být velice psychicky labilní, pro každou hloupost pláče. Až jedna třetina případů je doprovázena depresivními stavy. V končené fázi nemoci je člověk značně nekritický ke svému chování a přestává zvládat základní hygienické úkony.

To většinou nutí příbuzné umístit tyto nemocné do ošetřovatelských zařízení. Alzheimerova choroba patří mezi choroby nevyléčitelné a její prognóza je vždy nezvratná -- končí smrtí.