Dětská ADHD je už docela dobře známa. Problém s diagnostikou a léčbou mohou činit jen delší objednací lhůty dětských psychiatrů. Dříve se tato porucha označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD) a soudilo se, že se jedná o poškození mozku v době nitroděložního vývoje, v průběhu porodu, či velmi raném dětství, ze kterého dítě „vyroste“. Nyní je prokázáno, že se jedná o tzv. neurovývojovou poruchu - odlišné vyzrávání mozku, které má z největší části vrozený/genetický podklad. Porucha sídlí v tzv. prefrontální mozkové kůře a v jejím spojení s dalšími tzv. podkorovými mozkovými strukturami. Celý mozek má menší objem a odchylky jsou i ve struktuře některých mozkových center. U části dětských pacientů mozek v průběhu dospívání „dozraje“, ale u přibližně poloviny dětí tyto mozkové změny a problémy přetrvávají až do dospělosti.

Vlivy z okolí (konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství, poranění při porodu, škodlivé rodinné prostředí a negativní životní události) však k rozvoji ADHD také přispívají.

Příznaky dospělé ADHD

V dětství obvykle převažuje hyperaktivita, ale hyperaktivity zpravidla s věkem ubývá a k výrazným znakům dospělé ADHD patří:

• problémy s udržením pozornosti,

• vnitřní neklid,

• impulzivní chování,

• výkyvy nálad, výbuchy vzteku, popudlivost,

• denní snění,

• neefektivní organizování času,

• potíže dokončovat práci, prokrastinace,

• selhávání v práci a v sociální oblasti,

• problémy s plánováním budoucnosti.

Co nemocné trápí:

• vnitřní neklid,

• snížené sebevědomí pro opakované neúspěchy,

• frustrace,

• bezmoc,

• úzkost a deprese,

• chaotický a neuspokojivý osobní život,

• zneužívání návykových látek.

Z epidemiologických studií vyplývá, že pacienti s ADHD jsou častěji účastníky dopravních nehod, mají více úrazů, častější nezaměstnanost, nižší dosažené vzdělání, vyšší rozvodovost a taktéž se u nich často (až v 75 % případů) vyskytují další psychiatrické problémy (deprese, úzkosti, návykové poruchy, asociální chování, poruchy osobnosti apod.).

Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale naopak excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech, v umění anebo ve sportu.

Diagnostika ADHD

ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince a zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje žádný další specifický objektivní test, laboratorní vyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil a „objektivizoval“. Diagnóza se stanoví splněním diagnostických kriterií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu na příklad u deprese anebo u dalších psychických poruch.

www.adhd.cz
www.nepozorni.cz

MUDr. Marta Šiimůnková