Správný růst dítěte je nejdůležitějším ukazatelem, který odráží jeho zdravotní stav. Lékaři proto nabádají rodiče, aby růst svého dítěte sledovali již od prvního roku života a aby si zaznamenávali změřené hodnoty do tzv. růstového grafu. Jakékoliv odchylky přitom mohou signalizovat i závažná onemocnění, jakými jsou například poruchy funkce ledvin, trávicího ústrojí, jater, kostí, štítné žlázy nebo mozkového podvěsku - hypofýzy.  Klíčové je proto včasné odhalení problému.

Jak problém odhalit – růstový graf napoví

Mezi varovné známky patří špatný růst dítěte doprovázený bolestmi břicha, průjmy, ale také bolestmi hlavy, zvracením, nebo tím, že se začne dítě znovu pomočovat. Takové příznaky mohou signalizovat závažná onemocnění. V krajním případě se může jednat o příznaky mozkového nádoru, který zničil výrobu růstového hormonu v mozkovém podvěsku. Takový stav se objevuje pouze u několika dětí ročně, pravidelné sledování a vyhodnocování však může pomoci objevit mozkový nádor dříve a zlepšit vyhlídky na uzdravení.

Nejčastěji se poruchy růstu projevují tím, že dítě v růstovém grafu klesá o více než jedno pásmo, nebo že kleslo pod dolní hranici růstového grafu (pod čáru, které říkáme 3. percentil). Růstový graf proto nejlépe napoví, zda se dítě vyvíjí úměrně svému věku podobně jako jeho vrstevníci. Růstový graf je snadno dostupný na internetu, důležité je ovšem stáhnout si růstový graf českých dětí – růst dětí se totiž v jednotlivých zemích a v různých etnicích může lišit.

Základem je správná strava

V průběhu dětství má negativní vliv na růst dítěte zejména podvýživa. Důležité je však nejen celkové množství jídla, ale také jeho složení. „Dětem škodí například přísná vegetariánská strava, ve které chybí kvalitní živočišné bílkoviny, železo a vápník. Železo a vápník lze nahradit tabletami, kvalitní bílkoviny z masa, mléka a vajec ovšem plnohodnotně nahradit nelze,“ shodují se prof. Jan Lebl a dr. Stanislava Koloušková z Pediatrické kliniky Fakultní nemocnice v Praze-Motole, kteří se svými spolupracovníky pečují o více než 500 dětí s růstovou poruchou. Na růst dítěte má také nepříznivý vliv rizikové chování matek během těhotenství, zejména alkohol, kouření nebo užívání drog.

Na koho se obrátit

V případě pochybností je vhodné konzultovat růst dítěte u praktického dětského lékaře, který v případě potřeby doporučí vyšetření na dětské endokrinologii, která se zabývá diagnózou a léčbou poruch růstu a vývoje dětí a jiných hormonálních poruch. S postupujícím rozvojem medicíny v této oblasti si lékaři osvojili efektivnější léčebné metody a pyšnit se mohou mnoha úspěchy. „Můžeme říci, že až na výjimečné případy těžkých poruch vývoje kostí, je dnes možné většinu poruch růstu úspěšně léčit, což dříve nebylo úplně tak možné,“ doplňuje prof. Jan Lebl. „Současný výzkum se zaměřuje zejména na možnosti léčebného ovlivnění dětí s nejtěžší formou kostní poruchy - achondroplázií, což může pozitivně ovlivnit další pokroky této specializace,“ uzavírá dr. Stanislava Koloušková.

Anička vs Turnerův syndrom aneb Příběh s dobrým koncem

Příkladem úspěšné léčby může být případ Aničky, která se narodila s Turnerovým syndromem, což je vrozená porucha, při které chybí v buňkách jeden ze dvou X chromozomů. Bez vhodné léčby dívky s Turnerovým syndromem dorůstají pouze do výšky v průměru 146 cm.

 

U Aničky se na Turnerův syndrom přišlo brzy po jejím narození podle drobné srdeční vady a vrozených otoků nohou a rukou. Právě tento nález přivedl lékaře ke správné diagnóze. Ve dvou letech již Anička ztrácela na stejně staré dívky nejméně 12 cm. Od třetího roku života začala dostávat injekce růstového hormonu, které jí aplikovali rodiče doma každý večer před spaním. Prvotní obavy z toho, že budou svému dítěti píchat injekce, rychle pominuly. Injekční pero, kterým se růstový hormon podává, se obsluhuje velmi snadno a tenké jehličky dítě při vpichu téměř necítí. Za první tři roky léčení Anička svoji ztrátu výšky vyrovnala a do školy již nastupovala s výškou podobnou jako ostatní dívky. V dospělosti dorostla do výšky 160,5 cm, která se pouze málo lišila od výšky její matky.

 

Zvolený postup u Aničky je příkladem svědomité práce lékařů a individuálního přístupu k pacientům. Vývojová onemocnění se totiž odlišují svým původem i projevy. Zásadní je proto vždy zjištění příčiny poruchy, až poté je možné rozhodovat o vhodné léčbě.