Přílišné množství potravy a nedostatek pohybu - nejčastější příčina nadváhy psů, se kterou se bohužel setkáváme čím dál častěji. Že nadbytečné kilogramy nesvědčí ani lidem, natož jejich čtyřnohým kamarádům je známý fakt. Jaké efekty má tedy nadváha s ohledem na mobilitu psa a jak může ovlivnit účinek případné myoterapeutické, či fyzioterapeutické péče?

„V poslední době se setkávám s nadprůměrným množstvím obézních psů a všichni mají pohybové potíže,“ říká Julie Robertson z anglického Galen Therapy centra zaměřeného na myoterapeutickou péči (práci se svalovým systémem psa) a dodává, že věk těchto psů se pohybuje v průměru kolem pěti až sedmi let. „V tomto věku se u psů nejčastěji projeví nejrůznější dopady skrytých a starých zranění vzniklých například kompenzací nějakého pohybu a to bez ohledu zda se jedná o psa s nadváhou, či nikoliv,“ pokračuje Julie. „Potíže s mobilitou se mohou projevovat řadou drobných problémů od občasného kulhání až po ztuhlost a prakticky permanentní kulhání. Myoterapie pomáhá jejich mobilitu navracet na velmi dobrou úroveň. Nicméně porovnám-li psí klienty, kteří nosí pouze nízkou nebo vůbec žádnou váhu navíc, pak rozptyl mezi jednotlivými návštěvami se pohybuje v měsících nikoliv týdnech, jak je tomu u psích klientů s nadváhou. Během několika týdnů se s nimi setkávám znovu, kvůli stejné obtíži.“

Otázka obezity u psů a s tím spojené pohybové obtíže může být na první pohled jasná, avšak ve většině případů se nemusí jednat o zřetelně obézní psy. Příkladem vlivu váhy navíc je krásná sedmi letá labradorka Ambra.

Ambra byla oddaným a báječným psím společníkem starší dámě, která ze zdravotních důvodů musela odejít do pečovatelského domu. Byla milovaným a zbožňovaným psem, ale její krmení bylo, s ohledem na množství jejího pohybu, přes příliš. S odchodem její paničky do pečovatelského domu dostala Ambra nový domov u mladé aktivní ženy Natalie. V té době bylo Ambře 7 let a vážila 45 kg. Po roce kontrolované diety a pravidelného, ale jemného pohybu se dostala na nynějších 33kg, tedy ztráta 12 kg.

Ambra s nadváhou občasně kulhala na přední končetinu. Každý svůj pohyb musela přizpůsobovat extra nákladu své váhy, což je patrné například na jejím širokém postavení předních tlapek. Tento široký postoj jí totiž umožňoval zvednout se ze sedu či lehu. Situaci nijak nezlepšovala ani dysplazie kyčelního kloubu, což ještě více oslabovalo její zadní část těla. Při každém zvednutí se ze sedu, či lehu ji její extra váha a oslabená pánev nutily používat primárně přední končetiny, krk a ramena, aby kompenzovala slabé zadní nohy. To postupem času vedlo k již zmíněnému kulhání na přední nohu, celkovou ztuhlost těla a určité omezení pohybu.

„Toto je typický scénář bez ohledu zda má pes slabší přední, nebo zadní část těla. Kila navíc, která musí pes zvedat a nosit způsobují napětí a přetížení všech částí jeho těla. Tím dochází ke kompenzaci a následným potížím,“ komentuje situaci Julia.

Úbytek váhy Ambře velmi prospěl, což bylo patrné i z mnoha změn v jejím postoji a novém „tvaru“ těla. Tím nejviditelnějším dopadem bylo přiblížení předních končetin k sobě jako důsledek eliminace nutnosti rozkládat extra váhu při zvedání. Zároveň se uvolnil tlak v této oblasti, která zahrnuje i ramena a krk. Říká se, že obrázek je cennější než tisíc slov. V této situaci to platí dvojnásob, kdy záměr vyjádřit „nový“ tvar těla a velikost Ambry naložením cukru do brašny na její záda nebyl úspěšný, a tak jsou vyskládány vedle ní. Nebyl totiž způsob, který by ji přiměl tento náklad nést, což je absurdní s ohledem na fakt, že to bylo přesně to, co řadu let dělala!

Každé kilo navíc má dramatický dopad na organizmus i bez jakýchkoliv zdravotních, či pohybových potíží psa. Každý kloub, páteř a celý kosterní systém musí nést nadměrný váhový náklad a být oporou pro tuto váhu proti zemské gravitaci.

„Zkuste si naložit 12 kg cukru do dvou tašek a chvilku s tím chodit. Jen než to donesete z obchodu domů, budete již v polovině cesty zápasit s taškami a každý metr se vám bude zdát neskutečně dlouhý,“ uvádí k problematice nadváhy Šárka Janouchová, která spolupracuje s Julií Robertson a provádí myoterapii v České republice. „Příběh Ambry nekončí pouze změnou konstrukce těla. Dlouhá léta nošení kil navíc vedlo tělo k adaptaci k nadměrné váze a kompletnímu oslabení břišních svalů, které jsou pro dobrý pohyb psa zcela zásadní,“ popisuje Šárka a pokračuje: „Když je tělo psa zvětšené nadváhou, běh rozhodně nepatří k časté aktivitě, pokud vůbec. Většinou se pes pohybuje dlouhým a namáhavým krokem. Bez nákladu nadbytečných kil – v případě Ambry 12kg balení cukru – může pes běhat, či dokonce podlézat pod ohradou hrazení a otevírá se mu zcela nový život. Nicméně je třeba mít na paměti, že ve chvíli ztráty váhy nejsou hluboké svaly, které jsou odpovědné za zajištění stability celé páteře a vazby kloubů končetin, ještě dostatečně „nastartované“ a používané pro účel, ke kterému byly určeny. Když pes běží, může tak trochu připomínat talíř s želé. To znamená, že nová bujnost a nově nabitá volnost, kterou chce pes projevit pohybem těla, musí být hlídaná. Tělo je ještě náchylné ke zranění, protože končetiny nejsou zvyklé být mobilní v takovém rozsahu a jejich vazba k tělu nemá ještě správný tonus. Tělo psa v danou chvíli není dostatečně připraveno na plné zatížení, což může znamenat riziko pro potenciální zranění. Pohyb musí být opatrně veden od pomalého a jemného cvičení, která postupně zapojují a posilují hlubší svaly. Tak si pes bude moci více užívat své nové tělo s minimální možností zranění.“ uzavírá Šárka Janouchová.

Ambra možná byla extrémním příkladem. Avšak tím, že se podíváme na obrázek a zamyslíme se nad skutečností, že každé kilo navíc, které náš pes musí nosit, se rovná jednomu balení cukru, nás možná dovede k přemýšlení o dopadu nadváhy na fungování těla našeho psa, stejně jako o tom, jaký dopad bude mít váha psa na účinek terapie k léčbě a uzdravení pohybových potíží našeho psího kamaráda.

Více o myoterapii na www.krasnacarodejka.cz