Křehká a přece silná... říkám si, když myslím na autorku básní v knize s přízračným názvem „Pavoučí“ Jarmilu Týnkovou (osobně ji zatím bohužel neznám, ale společně ji známe jako autorku řady básní v Dotecích Múzy na Babinet.cz). Mám pocit, jako by zachytila do jemné pavoučí sítě myšlenky, nápady, prožitky a umně z nich uháčkovala část života. Ale čí je to život? Autorčin nebo můj? Skoro nevím... Je tam všechno!

Síla, ale i slabost složitých životních situací, kdy pláčeme a bojíme se, potřebujeme pohladit, voláme, prosíme, ale pořád nikdo nepřichází:

Jsem jako citrón

celá vymačkaná

den za dnem

nemůžu se dočkat rána

čekám a čekám

že mne vysvobodí...

Čekáš a čekáš, ale on nikdo nepřišel, že Jarmilo, Hynku Viléme, člověče!? Čekám a čekám, ale on nikdo nepřišel. Jak dobře to znám! Jak dobře to všichni známe!

Možná mi chybí

dotyk dlaně

tvá hlava na mém

polštáři

postel je prázdná

chlad z ní vane

slzy se koulí

po tváři...

Cítím to, silně, sugestivně, celou svou duší, v té knize je kus života. Tak velký a opravdový kus lidského života, že nepřečíst si aspoň pár básní z knihy „Pavoučí“ by byl hřích.

Přestože jsem už léta básně nečetla, asi mi chyběly. Vstřebávám do sebe ta slova jako proschlá mořská houba, hltám je, celá se do nich zamotávám, předčítám večer manželovi před spaním a a ni ion se nikdy nezeptal: co tím chtěl básník, v tomto případě básnířka, říct? Cítí to. Je to tam! Je to život sám... Knihu Jarmily Týnkové s sebou nosím už měsíc skoro všude kam jdu nebo jedu. Přemýšlím u ní, sním, povídám si s ní a představte si to, působí na mne jako lék. Uzdravuje, posiluje, povzbuzuje.

Prostě ji vezměte do ruky a čtěte!

Až jednou

zastaví se čas

Až jednou

potkáme se zas...

Tak vidíte, je i o naději.

Skvělou knihu Jarmily Týnkové, knihu básní o životě a ze života s názvem Pavoučí vydalo nakladatelství Marek Belza. Vyšla v dubnu 2005 s podporou města Mělníka. Pokud ji nenajdete ve Vašem knihkupectví, můžete ji objednat na adrese autorky hrochousek@centrum.cz nebo rovnou ZDE.