Slyším, že někdo zvoní, tak se zvedám a jdu otevřít. U dveří stojí paní, která bydlí ve vedlejším domě a ve stejném patře jako my, a ptá se, zda u nás není jejich kocour. Byl prý na balkóně a už tam není, tak prý může být jenom u nás, protože sousedi mají okna zavřená a my otevřená a že se jejich kocour rád prochází po okenních parapetech.

A tak prohledávám pokoje, kde by mohl být, ale ať hledám jak hledám, kocour nikde. Paní odchází a prosí mne, že kdyby se náhodou kocour objevil, abychom na ni zazvonili.

Večer přichází naše sousedka domů a tak ji říkám, že se hledá kocour, kdyby ho náhodou uviděla. Ta se koček hodně bojí, protože když byla malá, tak ji jedna kočka skočila do obličeje a zranila ji. Proto okno od ložnice raději před spaním ani neotevírá. Ani večer se černý návštěvník neobjevil.

Ráno mne probudilo dlouhé vyzvánění u dveří a na chodbě stojí v županu rozespalá sousedka, že ať se jdu podívat, že ji v ložnici u postele sedí černý kocour. Jdu zazvonit na majitelku černého chlupáče, která je velice ráda, že se její miláček našel. Kocour byl víc vystrašený než naše sousedka. Černý chlupáč asi strávil noc u nás pod postelí, nebo za skříní a ráno když sousedka otevřela balkon, tak zamířil k ní. Od té doby se černý návštěvník po parapetech mezi sousedním domem a našim bytem neprochází.