KLAUN A KRÁL

Klaun nahání hrůzu lidem světským

A potichu kráčí k popravě

Není to ten, jenž dává zář očím dětským

Vždyť nalévá víno jenom k otravě

Král klečí před tímto oplzlým katem

A bojí se zvednout hlavu

Z hrůzy je den i noc zmaten

Vždyť nemá přátel v davu

Klaun s vlasy nemravně řídkými

Hraje hru s esy v rukávu

Bičuje poddané řečmi plytkými

A nepřátelům připlácí na popravu

Král v tichu své duše přeje si

Se září v modrých očích

Ať klauna dají pověsit

Nechť nestraší v dlouhých nocích

Klaun třásl se hrůzou před pravdou

Snad zlost tam byla také

Překonal strach zlou odvahou

A příteli podal zkažené saké

Král podlehl otravě jedem

A ztratil dalších přátel

Teď toulá se sám světem

Jak pokořený anděl

Však ani klaun neskončil valně

Sám smažil se v pekle

Ve velkém kotli na dně

Na roztřepené metle

Král ve stáří svém

S jizvenou duší i srdcem

Střídá noc s dnem

A promlouvá se svým soudcem

Rád poznal by pravdu

Kdo nelhal a byl přítelem

Vždyť tisíckrát sám padl

A milou tváří byl sestřelen

Však ani on není bez viny

Neb lhal a podváděl také

Svůj charakter svalil v ruiny

Pár přátelům nabídl známé saké

Jak soudit lháře a slabocha krále?

Vhodit ho do lví klece?

Vždyť také uhořel málem

Raněn a podveden byl přece

Jeho soudem jest ztráta důvěry

Trestem samota a strach

O tomto příběhu jistě poletí pověry

Že klauna a krále zabila pravda -- zdatný to vrah

Do knížek moudrých napsáno bude

Že dobře znala jsem klauna i krále

Však při vzpomínkách zalykám se studem

Neb přihlížela jsem vraždám konaným v sále