Petra se ptá:

Ahoj, chtěla jsem se zeptat. Právě jsme se po 4 letech vztahu a 3 letech společného bydlení rozešli s přítelem. Je mi 23 let a byla to moje první vážná známost. Byla jsem k němu celou dobu hodně připoutaná a často jsem pochybovala jestli to má smysl, Že asi nežiji svůj život tak úplně podle svých představ. Asi poslední půlrok jsem mu přestala věřit, neustále jsem jej podezřívala z nevěry. K tomu jsem měla své důvody. Nyní po tom, co jsme si mysleli, že jsme krizi překonali, jsem opět vycítila, že není něco v pořádku a nakonec mi přítel sdělil, že zjistil, že už mě nemiluje a bál se mi to říct, aby mi neublížil. Přitom jsme si řekli, že chceme zůstat přáteli a že nám stále na druhém záleží. Já jsem si také myslela, že jej už nemiluji, dokonce jsem si začala hledat i jiného partnera, ale nějak jsem se asi přinutila setrvat ve vztahu. Teď jsem ale nešťastná a trápím se, i když jsem si vždycky myslela, že to jednou skončí. Mám pocit, že se s tím vyrovnává líp a taky, že je rád, že se mě zbavil, protože v tom hraje svou roli i jiná žena. Která byla údajně katalyzátorem k tomu, že jsi uvědomil, že je schopen se zamilovat do někoho jiného. Vím, že byl vždy velmi citově založený a vztah, v němž by ženu podváděl si nedokázal představit. Ptám se, myslíte, že nemá náš vztah už vůbec šanci a že někoho můžete milovat celý ľivot. Vím, že by se zachoval jinak, kdybychom měli děti, ale mám strach, že nikoho takového už nenajdu, výborně jsme se doplňovali. Myslíte, že můžeme zůstat přáteli nebo to není možné, protože vždy jeden opouští druhého, i když jsme se na tom v podstatě shodli. Děkuji za odpověď.

Mila Petro, asi bych nemel psat o tom, ze jsem zazil prakticky to same. Ale je to tak. Proto budu uprimny a mozna ponekud ostrejsi, ale je to tak lepsi. Z toho mala, co jsi o vasem vztahu napsala, si dovolim tvrdit hned nekolik veci: 1. Sice existuji uspesne celozivotni pary, ktere predtim nemeli vazny vztah, ale ja takoveho nikoho neznam. 2. Pises, ze jsi relativne hodne (a dlouho) zarlila. To je projev Tve nevedome neduvery k nemu a je to normalni. V kazdem pripade argument proti. Proste mu neveris a je jedno, jestli je neduvera opodstatnena nebo neni. Je to neduvera a na neduvere zadny vztah nemuze stat. 3. Byla (jsi) k nemu pripoutana. Dalsi duvod pro malou perspektivu vaseho vztahu. Muzes kohokoliv sebeintenzivneji milovat, ale nemate sanci, pokud se nejedna o partnerstvi v plnem vyznamu tohoto slova. 4. Zivotni laska existuje, ja ji nasel ve 27 letech. Predtim jsem prozil pet vaznych vztahu (spolecne bydleni, plany, ...) a upadal jsem to tezkych depresi. Jak to muzu vedet po dvou letech, ze je ta laska zivotni? Proste to vim. A Ty to taky poznas, ver mi. Ziskala jsi ohromnou zivotni zkusenost, ktera je k nezaplaceni. Jednou si na me vzpomenes... 5. Neexistuje jenom jedna zivotni laska. Nesmysl? Kdepak. Zivotni laska je totiz jenom ta posledni a tu jsi jeste nezazila. Jeste ji nemuzes znat, nemuzes znat pocit naproste duvery, klidu, uvolneni, spokojenosti, lasky,... Nemas s cim srovnavat... 6. Dite neni reseni problemu! Dite je finalni vysledek souzneni dvou bytosti. Krasne otevreni opravdoveho sveta. Ne hry na svet. Protoze bez ditete je zivot jenom simulace sveta. 7. Nikdy se dva nerozchazi pote, co se na tom shodli. Vzdy je jeden pricinou, ve vasem pripade Tvuj pritel. On te opustil a je jedno, jak to pojmenujete. Peto, ukonci v sobe vsechny diskuse o tom, co bylo, a zij. Obnov stara pratelstvi, delej, co Te bavi a vsechno ostatni prijde samo. Mas pred sebou krasny zivot, protoze jsi krasna bytost. Jirka