Gabriela se ptá:

Dobrý den, je mi 29 a příteli 37 (svobodný, ale jednou už se chtěl ženit, ale nakonec jim to přestalo klapat, tak zůstal sám). 1,5 roku jsme spolu chodili, poslední půlrok i žili. Poté můj přítel (před 8 měsíci) odjel do své země (Anglie), ale pořád jsme byli v kontaktu (jednou za dva měsíce vždy přijel min. na dva dny až týden) a plánovali si společnou budoucnost (měla jsem letos v létě za nim přijet). O Vánocích tu také byl a já nepoznala, že by bylo něco v nepořádku. Před 14 dny jsem mu volala a on mi řekl, ze si mysli, ze bude lepší, když se rozejdeme. Nechtěla jsem to tak nechat, tak jsem tam teď o víkendu byla a hodně jsem o tom mluvili. Dala jsem mu najevo, že o něj stojím. Řekl, ze je rád, že jsem přijela, že to pro něj hodně znamená, ze mě stále miluje, že v tom není žádná jiná žena, že má pouze zmatek sám v sobě a neví, co vlastně chce. Řekl mi ať mu dám nějaký čas na přemýšlení. Opět jsem nevydržela a včera mu zavolala, řekl, ze se mi neozval, protože si mysli, že mi moc ublížil (hodně jsem plakala, když jsem ho navštívila) a hlavně protože si stále není jistý, že to chce vzít zpátky. Musím přiznat, ze nás vztah nebyl úplně ideální, ale pořád ho miluji a chtěla bych to znovu zkusit, snad už poučena z chyb. Myslíte, že je chyba, že jsem mu volala? Slíbila, jsem mu totiž, ze mu dám čas přemýšlet. Po našem telefonátu mi ještě poslal SMS, že to pro něj hodně znamená, že jsem zavolala a ať mu ještě dám čas a že mě miluje. Co si o tom myslíte? Můžu ještě něco udělat, nebo už jsem mu dala dostatečně najevo, ze ho stále mám ráda a chci být s ním. Děkuji za odpověď a omlouvám se za dlouhý e-mail.

Milá Gabrielo, tohle bude asi má nejstručnější odpověď ze všech, co jsem tady napsal. Myslím, že jsi neudělala chybu, že jsi mu zavolala, jela za ním – prostě mu dala najevo, že o něj stojíš, že to s ním myslíš vážně. Myslím, že víc už udělat nemůžeš. Zachovej si v dalším hrdost, vlastní tvář. Dle mého názoru už víc dělat v tomto směru nemusíš, nemáš, nemůžeš. Ale rovněž ani už čekat na jeho rozhodnutí, další „přemýšlení“. Podle mě „je rozhodnuto“. Pokud 37 letý muž neví co chce, v tak důležité věci, a „stále o tom přemýšlí“ - něco tam nehraje. Čas a místo Tvého scénáře - zejména proto, že jste daleko od sebe - „sejde s očí, sejde s mysle“ - hrá proti Tobě. Nebo on ví až příliš dobře, co chce - jen se Ti to z nějakého důvodu bojí říci do očí přímo – že to skončilo. Muži jsou v takových věcech slaboši. Já bych se přikláněl osobně k tomuto scénáři. Můj názor: Zapomeň na něj. Uvidíš pak, s čím a kdy se ozve. Nabídka k sňatku to dle mého názoru nebude... I když je klidně možný že se za určitou dobu ozvě sám opět s nějakým zoufalým návrhem, možná taky začínajíc slovy, „jak Tě pořád miluje“... Láska se žije, dává. Životem. Ne kecá. Víkend v Praze či Londýně here and there ještě neznamená, že je to Láska... Nevolej. Neposílej SMS. Nejezdi za ním. A napiš nám pak, jak to dopadlo na Babinet, když budeš chtít...