Lucka se ptá:

Ráda bych se zeptala všech mužů, ale hlavně pana Jiřího Kouby na to, jak poznají, že cítí k ženě lásku. Tím nemyslím jen prvotní zamilovanost, ale opravdovu lásku.

Nevím jak to poznají ostatní, ale v mém případě je to silně spojené s časem. Láska jako stav duše je věc trvalá a proto není možné o ní mluvit dříve než po několika letech společného života. Lásku musí navíc ověřit partnerská krize, ne nějaká hádka, ale opravdu pořádná alespoň několikadenní krize, kdy si člověk sám sobě opakovaně pokládá otázku, jestli mu to za to stojí, jestli nemá cenu ten vztah zabalit. Po každé takové krizi (pokud se neopakují čím dál častěji) se láska posílí a získá další rozměr. Lásce nespějí silná slova, není potřeba si při ní nic dokazovat, na cokoliv si hrát. Výrazným projevem je pak důvěra a to naprostá. Nemoci si se svou partnerkou o čemkoliv popovídat, by pro mě byla tragédie. Láska se projevuje taky schopností soužití i v případech, kdy máme na nějaké relativně zásadnější věci jiný názor. Láska totiž pomáhá najít konsensus (ne kompromis), který je pro dlouhodobý vztah naprosto zásadní. Posledním projevem, a tady se mnou asi hodně z vás nebude souhlasit, je absence žárlivosti. Tam kde je láska, není podle mě pro žárlivost místo, protože ona důvěra v partnerku je dostatečně velká, že mám jistotu, že mě nepodrazí.