Klára se ptá:

Mám partnera o 8 let staršího (46). Máme 10-ti měsíční mimino a firmu, která se nelehkým způsobem dostává ze značných ekonom. potíží. Partner nedělá nic! Ani nezvedá telefony. Jenom spí (průměrně 18h), heká, jak je strašně unavený, a max se věnuje svým zájmům bez ohledu na finance a čeká kdy "přijedou" nějaké peníze, ale nedochází mu, že je zapotřebí něco dělat. Já s tím prcek moc do terénu nemůžu, rozhodně s ním vše nestihnu. Kdyby aspoň nakoupil a nebo prcka na dvě, tři hoďky pohlídal. Ale na to je moc unavený a neustále ve stavu uraženém a né jenom doma. Mluvit se s ním nedá a nebo to neumím. To hned bouchne dveřma a je někde uraženej, třeba i několik dní. To že je sobec, to vím. Že až tak moc,na to se přijde časem. Ale to věčné spaní a hekání a určitá namyšlenost, tak to je běs. Řekněte, je to věkem? Bude to horší? Nebo je to tím, že je chlap? Děkuji za jaké koli vysvětlení, já nemám žádné racionální.

Kláro milá... Je mi Tě upřimně líto...
Jeden z vás dvou je šílený... Možná ale oba. Mě se to zdá šílené jen to číst a věřit tomu, co píšeš. Protože však jiné data nemám, musím vycházet jen z Tvého popisu. Pak se Tě ale ptám úplně vážně... Jaks mohla ale dovolit, aby to do takového stadiu vůbec došlo? To se asi vyvíjelo, postupně, roky, nebo alepsoň měsíce, jinak by jsi si snad takového člověka od začátku snad nevzala, ne?

Předtím, když firma fungovala, předpokládám, muž řádně pracoval, "něco dělal", ne? Nebo byla vaše firma jen stroj na výrobu peněz od začátku a už tehdy nic nedělal, nemusel, prostě se dařilo, tak nějak vše šlo bez něj, dělalas i tehdy jen ty? A problém je až teď, když se stroj zasekl? To se mi zdá nepravděpodobné... Nicméně se Ti tedy skutečně dnes divím, že máš takového člověka ve firmě... Jeden z vás by měl jít okamžitě pryč - a to i za cenu, že firma skončí...

Člověk-soběc ještě nemusí být nutně překážkou - když si alepsoň "křečkuje" pro sebe. Ty jako žena s dítětem se u toho "sobce" uživíš rovněž...Ale zde, zdá se, Tvůj muž nedělá ani to, "nekřečkuje" ani pro sebe... Stala se z něj pijavice, příživník... Ty na něj tedy pracuješ, jako osmanský otrok v 16. století. Na něj jsem naštván, to mi věř, že to tak dělá - ale k Tobě budu taky tvrdej, že mu to dovolíš... Ano, vím, asi nemáš mnoho voleb na výběr momentálně (ale ty jsi rezignovala?!?) - ale určitě bych tenhle ten stav nenechával nadále běžet. Najmi manažera, pracovníka jiného... Muže pošli k lékaři, když umírá, jeho poslední omluvou by bylo, že má skutečně zápal něčeho vážného či rakovinu (to jediné by jej snad omluvilo) - a ne jen "zápal švindlu"... Když jej pošleš za mnou, troufám si říci, že jeho "diagnozu" odhalím během 15 minut - když nebude medicínského rázu. Jiné "ženské" - rafinované více či méně - cesty, jak s mužem "zatočit" a pohnout s ním z kanape, Ti líp poradí jiné ženy, já znám jen ty přímé... Nakopat a poslat na pole s pluhem - ale to ty asi nezmůžeš, že?

Nerad radím tak přímo, ale v Tvém případě určitě opakovaně říkám, dělej něco, cokoliv, čím změníš současný stav (nejen ve firmě), protože když bude pokračovat i nadále, můj názor je, že to zničí později i Tvojí rodinu. A někdy je líp raději jít i "krachu" (jednomu menšímu?) vstříc - abys zabránila krachu většímu či jinému, totálnímu kolapsu... I když si nejsem v tomto případě jist, jestli Tobě už nehrozí jen ten totální kolaps - a věř mi, rád by se mýlil...

Držím palce...