Podivně zmatená o naději

Opět ta vize v mém nespánku
zmateně krásná
krásně šílená
šíleně podivná
podivně zmatená

přes kořeny nevůle klopýtá
láska s maskou nenávisti
jen slzy se zdají být pravé
skryté pod smíchem co zebe
vpité do všech koutů duše


boží mlýny se točí naopak
pochyby plavou ve víně
lež má sedmimílové boty

a já vím že

jednou najdu

všechny ty verše v poušti ztracené
jiskry se rozhoří ve sněhu
z květu jabloně se píseň urodí
sladká po medu
v němž máčeli jsme hořká slova
když noty vítr rozfoukal


rána jsou stále temná
kohouti oněměli

ale jednou se vzbudím

a najdu ...