Filmová recenze: Děti moje /The Descendants

Tragikomická výpověď režiséra Alexandera Paynea o důležitých věcech v životě.

Matt King  (George Clooney) má vše, zdálo by se, co šťastný život může nabídnout: rodinu se dvěma zdravými dětmi, krásný dům na Havaji... Kdyby chtěl, nemusí dokonce ani pracovat. Nechce být ovšem jako většina jeho bratranců, kteří vše co utržili z prodeje pozemků zděděných po předcích, prošustrovali... A nebylo toho málo. Podstatná část pohádkového dědictví ovšem zůstala – a tak mají bratranci eminentní zájem opět prodat, aby měli z čeho žít.
Matt, jak sám říká, na peníze z prodeje dosud nesáhl. I  přesto dokáže dobře zabezpečit rodinu – má svou právnickou praxi. Peníze nepotřebuje, ale i tak už je i on odhodlán podepsat prodej zbývajících, civilizací nedotčených pozemků.

Do prodeje obřího majetku má právo nejvíce co mluvit – je totiž posledním jmenovaným správcem. Mezi příbuznými panuje shoda v jednom – majetek má spravovat právě on. Už proto, že je právník se specializací na pozemky a nemovitosti. Kdo jiný by mohl být lepším správcem rodinného jmění? Navíc Matt je prototypem slušného, poctivého muže, jehož slovo vždy platí. To jsou reálie – ovšem zatřese s nimi nečekaný sled událostí.

Matt není tak jako obvykle ve své kanceláři – poslední dny tráví u nemocničního lůžka, na které je připoutána jeho manželka. Nevinný výlet na motorovém člunu skončil dost nešťastně – Liz (Mattova žena) je v bezvědomí. Matt stále věří, že je jen otázkou času, kdy se probere...

Tahle naděje mu dává přežít dost neutěšenou situaci – uvědomuje si, že není schopen vychovávat mladší dceru. Tolik se věnoval práci, že si mezi sebou prakticky nestačili vybudovat žádný vztah. Není připraven na její otázky, na její pubertu, dokonce společné stolování představuje nepřekonatelný problém. Těší se, až budou mít tuto noční můru za sebou – a až se Liz konečně vrátí z nemocnice.

Jeho naděje se ovšem rozplyne v okamžiku, kdy mu ošetřující lékař oznámí nezměnitelný ortel: Vaše žena už se nikdy neprobere, víme to naprosto přesně, poškození jejího mozku je nevratné. Dělali jsme testy, nereaguje vůbec na nic – nezaznamenali jsme žádnou reakci, účast. Za pár dní ji odpojíme z přístrojů. Ona si to tak přála. Bude to trvat pár dní, týden, dva týdny, možná pár týdnů. Řekněte to svým přátelům, aby se s ní mohli rozloučit.

Mattovi se hroutí celý svět – nezvládá ani stále silněji se hlásicí pubertu mladší z dcer Scottie. Společně se tedy vypraví za starší z děvčat – Alexandrou – do internátu. Je noc, Alexandra však na pokoji není. Společně s vychovatelkou ji najdou venku, ovšem ve značně podnapilém stavu. Ostrá výměna názorů pokračuje i další den, kdy se starší z dcer vyspí z opice. Její kocovinu ovšem nezpůsobil jen alkohol. Matt se neovládne, když začne Alexandra téměř v transu křičet a urážet svoji (stále ještě žijící) matku. Dojde k ostré výměně názorů, která vyvrcholí zoufalým výkřikem Alexandry... Je jako raněné zvíře – a tak se Matt dovídá o další ráně – jeho manželka ho podváděla. Matt pochopí, že vzdorovitá Alexandra stojí a vždy stála na jeho straně. Vyplyne jaksi samosebou, že Alexandra se do internátu nevrátí a pomůže otci s mladší sestrou a domácností.
Zřejmě pod vlivem pudu sebezáchovy Matt nesedne do auta, ale vyběhne z domu – a co mu síly stačí, utíká k rodinným přátelům. Tohle je ta nejvěrohodněji zahraná scéna, kterou jsem na filmovém plátně kdy viděla. Georgeovi Cloonymu uvěříte i to, že on je ten podváděný, přestože by měl jako krásný muž držet všechny opratě v rukách on.
Přátelé nejsou ani tolik zaskočeni, dost možná ho čekali dříve. Do prozrazení jména milence se jim ovšem moc nechce, podlehnou až pod tíhou argumentů – Matt jim sdělí, že jeho žena Liz umírá. Neopomenou dodat, že Liz svého milence skutečně milovala a chtěla od Matta odejít. Matt si musí pohár hořkosti vypít až do dna. Neví, jestli má po milenci pátrat, nebo to nechat plavat (což by asi spíše odpovídalo jeho povaze) – ale Alexandra mu nedá na výběr.

Chce si to jít tedy vyřídit sám, ale ona nedá jinak, než že půjde s ním. Kromě celé rodiny se na přání Alexandry připojuje i její přítel. Prvně vyrážejí za rodiči Liz, aby jim sdělili, že jejich dcera umírá. Kamarád Liz má natolik nejapné poznámky, že si vyslouží monokla od Mattova tchána. Upřímně řečeno, ani Mattovi se výrostek nelíbí, ale na druhou stranu si nedovede představit, jak by to zvládl bez předčasně dospělé Alexandry a bez jejích svérázných výchovných metod. Ovšem účel světí prostředky - se Scottie je možné vyjít – a to není za současného stavu málo.

A Mattovi se přece jen něco na příteli Alexandry  zalíbilo – konečně získal spojence proti svému tchánovi. Nic to ovšem nemění na faktu, že je z jeho noční přítomnosti v domě poněkud nervózní, a proto ho chodí několikrát za noc kontrolovat. Netrvá dlouho a mladík se vzbudí. Začnou debatovat a Matt mu vpálí: Nic ve zlém, ale moc ti to nemyslí! A mladík mu s úsměvem prosťáčka odpoví: Ale ano, myslí mi to, dobře vařím, hraju šachy a vždycky mám u sebe trávu. Tahle upřímná odpověď a mnohé další, které vyplynou ze situace, vyvolávají v kinosále salvy smíchu.

Matt s dětmi a jejich novým přítelem statečně snášejí nával „kamarádů“a supů, kteří se neštítí ani v tak napjatý čas vytáhnout na světlo otázku pozemků, prodeje a dědictví. Uvědomuje si, že je nedokonalým tátou, ale i manželem, který těžce hledá víru, ale i odpuštění a naději. Během své složité a strastiplné očistné cesty si uvědomuje, že může ztratit ještě mnohem víc než svou čest a svou manželku – své dvě děti.

Rodina tuto svou životní zkoušku ustojí a Matt udělá ještě další závažné rozhodnutí – využije práva veta a prodej pozemků nepodepíše. Zklame tím sice své bratrance, ale ne svou čest a slib, který dali předkům. Ostatně má ještě sedm let na to rozmyslet si, co z pozemky, aby nepropadly státu, podnikne.


Alexander Payne (nar. 1961 Omaha – Nebraska)
Americký filmový režisér a scénárista. Absolvoval Stanfordskou univerzitu, studoval španělštinu a historii, a roku 1990 filmovou fakultu Kalifornské univerzity v Los Angeles, kde byl jeho učitelem český režisér Jiří Weiss. Počátkem 90. let byl zaměstnán jako scenárista ve studiu Universal, ale žádný z jeho scénářů nebyl natočen.

Za film Bokovka získal v roce 2005 Oscara za nejlepší adaptovaný scénář.
V témže roce navštívil Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, kde byl příznivě přijat jeho živý zájem o diskuse s publikem.

Filmografie:
•    Paříži, miluji tě (Paris, je t'aime, 2006)
•    Bokovka (Sideways, 2004) - za tento film získal Zlatý glóbus za režii
•    O Schmidtovi (About Schmidt, 2002)
•    Kdo s koho (Election, 1999)
•    Občanka Ruth (Citizen Ruth, 1996)
•    The Passion of Martin (1991)
Později s Jimem Taylorem provedl poslední úpravy scénáře filmu Fotr je lotr (Meet the Parents, 2000), kde nebyli uvedeni v titulcích a Jurského parku III (2001).                                             V roce 2006 spolupracoval na povídkovém filmu Paříži, miluji tě. Jako režisér povídky 14e arrondissement, i jako herec v epizodě Père-Lachaise, kde si zahrál ducha Oscara Wilda.

USA 2011
Žánr: komedie, drama
Režie: Alexander Payne
Scénář: Alexander Payne, Nat Faxon, Jim Rash (podle románu Kaui Hart Hemmings)

Kamera: Phedon Papamichael
Hudba: Dondi Bastone
Herci: George Clooney, Shailene Woodley, Amara Miller, Nick Krause
Přístupnost: do 12 let nevhodné
Premiéra: 19. ledna 2012
Zdroj foto: www.bontonfilm.cz